tag:blogger.com,1999:blog-20371796781784467142024-02-07T03:44:38.007+01:00WoÿtaŽivot a dílo jednoho autisty s uměleckou dušíWoÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.comBlogger76125tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-64243749321765813812024-02-05T19:50:00.000+01:002024-02-05T19:50:09.069+01:00Větrná pouť<div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Silnicí,<br />nad níž vítr mocně duje,<br />hučí a třese stromy v zahradách,<br />se sluncem v zádech kráčím<br />od města stále dál.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br />Blátem,<br />vyjetou cestou v křovinách<br />jdu jen co noha nohu mine.<br />Divoký příboj větrný<br />ještě neustal.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br />Než dojdu tam nad vsí ke křížku,<br />můj větře, nesraz mne do kaluží!<br />Nejsem ti o mnoho víc než pírkem.<br />Vím, že jak s tenkým stéblem trávy,<br />rád by sis i se mnou hrál.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br />Za vesnicí vidím,<br />že na autobus se nedostanu.<br />Přes cestu teče rozvodněná řeka<br />Vítr se zklidnil a jen drobné vlnky<br />po rozlité vodě přes silnici hnal.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br />Zase šlapu mezi poli<br />proti větru i slunci,<br />které se sklání.<br />Můj věčný úkol - přijmout i to,<br />čeho bych se nenadál.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><i>(Složeno dnes odpoledne cestou z Benátek nad Jizerou do Horek a odtud následně do Zdětína. Původně jsem chtěl z Horek jít na autobusovou zastávku v nedalekých Brodcích, ovšem rozvodněná Jizera mě přiměla se s touto vidinou rozloučit.)</i></span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9lyFx4kspOimUQeXvoVN1WpHjBAttzHsMgcO-YxuoN8AV9EIHTt_0BSlcqKETTcr6kE41qVyjLvSGguOwqGqkzrbHlZl2hgo-nlnmj2EC1j8LaE8wTpEFBoBPZGrcMA76xiEPSnR_nrlfOfyLmexWcvQ67D-t9P_Ehr3baXHRlRNTvxq9V1V19rsvetVo/s4000/20240205_143433.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9lyFx4kspOimUQeXvoVN1WpHjBAttzHsMgcO-YxuoN8AV9EIHTt_0BSlcqKETTcr6kE41qVyjLvSGguOwqGqkzrbHlZl2hgo-nlnmj2EC1j8LaE8wTpEFBoBPZGrcMA76xiEPSnR_nrlfOfyLmexWcvQ67D-t9P_Ehr3baXHRlRNTvxq9V1V19rsvetVo/s320/20240205_143433.jpg" width="240" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBMq_LdECEs_eb1-cz0Py9wXv_uv2veC8a4QlDhpEnPKBRQtBm3OoKIA0conP30fayKL7pDuE29Wfxh7W53QF_Z_wr-dIkPs1WYui8qfOq1eGF2B9hphelOuuW3-KGtpUBQr3P05fuPqyz25Z7ThUN87_p9tER-RQ-K0C7Qg8Xx1kIJG67F3oX8SuMmvaS/s4000/20240205_143441.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBMq_LdECEs_eb1-cz0Py9wXv_uv2veC8a4QlDhpEnPKBRQtBm3OoKIA0conP30fayKL7pDuE29Wfxh7W53QF_Z_wr-dIkPs1WYui8qfOq1eGF2B9hphelOuuW3-KGtpUBQr3P05fuPqyz25Z7ThUN87_p9tER-RQ-K0C7Qg8Xx1kIJG67F3oX8SuMmvaS/s320/20240205_143441.jpg" width="240" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0YCGBuFwJ8bWU2HqWVxPgkBw2N3oEgrDpKN_6sdEkQ-BvzvsYlcVGlApoHoemuNDievA_nGGtZK-6NkevLO4FHao-6fGWXBF97JiFI6UQR4L7x-17IssCvk2rn3r5ktfWcXmnfBEBqF3BAFGSbbqeeDndil-4xkYXTYgwDNt1bHTtuB9X72An3E5Z7F3C/s4000/20240205_143900.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0YCGBuFwJ8bWU2HqWVxPgkBw2N3oEgrDpKN_6sdEkQ-BvzvsYlcVGlApoHoemuNDievA_nGGtZK-6NkevLO4FHao-6fGWXBF97JiFI6UQR4L7x-17IssCvk2rn3r5ktfWcXmnfBEBqF3BAFGSbbqeeDndil-4xkYXTYgwDNt1bHTtuB9X72An3E5Z7F3C/s320/20240205_143900.jpg" width="240" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgZfy8e2QwhoLzhKiQydQcIlNWR-SR3finEV_JHEvUav5U_AxIZ2DlzpBtp3kRM8pokBUkySC9_rlbptVTGF37XGB2ub6GpmbWKKVMsPg9hFvvR4H4E_6yDyzloifrlGpNCPenRo7jBRuT1fZmQKBzDDXbyrJjeiw1JpwZCReAsUJWZKjeIeQnjSBAncaQ/s3000/20240205_145421.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2994" data-original-width="3000" height="319" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgZfy8e2QwhoLzhKiQydQcIlNWR-SR3finEV_JHEvUav5U_AxIZ2DlzpBtp3kRM8pokBUkySC9_rlbptVTGF37XGB2ub6GpmbWKKVMsPg9hFvvR4H4E_6yDyzloifrlGpNCPenRo7jBRuT1fZmQKBzDDXbyrJjeiw1JpwZCReAsUJWZKjeIeQnjSBAncaQ/s320/20240205_145421.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMPZpX4njTIHC3sVTk40bmky3wAQbc-qDH0BEtouhzDaAiqELHZU84yUXP9CEQkdv1jD-ImafO_Hq_brz_d0IF-Q4r0lvhTp-7TVcZbWSrTOudu7nNoQSbBqtF2ZRS8BxGvtPPhEeRsGmq0V0sfu2OQujr7xLcU3YeU97zXh-eOZJxHCCMo1lbkjpFa1yH/s3017/20240205_151041.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3017" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMPZpX4njTIHC3sVTk40bmky3wAQbc-qDH0BEtouhzDaAiqELHZU84yUXP9CEQkdv1jD-ImafO_Hq_brz_d0IF-Q4r0lvhTp-7TVcZbWSrTOudu7nNoQSbBqtF2ZRS8BxGvtPPhEeRsGmq0V0sfu2OQujr7xLcU3YeU97zXh-eOZJxHCCMo1lbkjpFa1yH/s320/20240205_151041.jpg" width="318" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghVoeLcx3MaNWx9YwCkNI0pRx8S7WFLdYfeeg8_XIbnIPk8QFVWX9xedZydTZ3NAoApT55x68u01Uasrx3WsqIfBY3kPX3j-ftNvhszYJar5AblzfIams0nm3km3vpXVHltJztQ90BINA0VV1siQ-hvYVxtN9VxdXV-x4_ewy0f3DrgZ0tWGXMetYabzt5/s4000/20240205_154503.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghVoeLcx3MaNWx9YwCkNI0pRx8S7WFLdYfeeg8_XIbnIPk8QFVWX9xedZydTZ3NAoApT55x68u01Uasrx3WsqIfBY3kPX3j-ftNvhszYJar5AblzfIams0nm3km3vpXVHltJztQ90BINA0VV1siQ-hvYVxtN9VxdXV-x4_ewy0f3DrgZ0tWGXMetYabzt5/s320/20240205_154503.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFs2v0wbSKrPB-NAyRKdb5bXxCNjH-Q7Jvp7idnOedim0z279kyVq9b64oe6VYxPcDbFTdk-u5bddtMsSz2Hkv8NnL1rCMsO1oA1cgEXVaKXCZVnwgQth2e22mNtat1iEiFKfy5I_8S1a5aLow2MHISwhWEf06dwf-tRQuDjs7P5EufQ-2PIKJgLiOpE6H/s4000/20240205_155841.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFs2v0wbSKrPB-NAyRKdb5bXxCNjH-Q7Jvp7idnOedim0z279kyVq9b64oe6VYxPcDbFTdk-u5bddtMsSz2Hkv8NnL1rCMsO1oA1cgEXVaKXCZVnwgQth2e22mNtat1iEiFKfy5I_8S1a5aLow2MHISwhWEf06dwf-tRQuDjs7P5EufQ-2PIKJgLiOpE6H/s320/20240205_155841.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjf9ahiYgiz3DJsr_h5kwSi7mk7eGKJTVtfQsR1yDm99cjJusYhjMDFRSBl5Zu53ph1U7x36i832m02G96sNx-jBvxlQ3IThsIMwIhae5o95rRz89kWCSk0idwzOGPyETnntgLGCbGXgODbIhIFyaLYurC-FGY0hk7JtkdZzstmLNfPXhkJdRRwSgGpop8X/s4000/20240205_161242.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjf9ahiYgiz3DJsr_h5kwSi7mk7eGKJTVtfQsR1yDm99cjJusYhjMDFRSBl5Zu53ph1U7x36i832m02G96sNx-jBvxlQ3IThsIMwIhae5o95rRz89kWCSk0idwzOGPyETnntgLGCbGXgODbIhIFyaLYurC-FGY0hk7JtkdZzstmLNfPXhkJdRRwSgGpop8X/s320/20240205_161242.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlbtY9ihRRorCvfOPZBFpT4rmeJbnQL9nx38W1QevVcHcaCMyIux-jcvTrSJcG1mDTPV_ozW2O3t5HqWHKvRPGLu69tvqssnic5o0Z3UjmvO19V1IhmotKeBQ7O5lhEEA2hRvj6L-zYST2T7G6fvu30xQlHH2dzZ-6PG1E4DnL-X0RfxGK4JqB6xaeLM92/s4000/20240205_164249.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlbtY9ihRRorCvfOPZBFpT4rmeJbnQL9nx38W1QevVcHcaCMyIux-jcvTrSJcG1mDTPV_ozW2O3t5HqWHKvRPGLu69tvqssnic5o0Z3UjmvO19V1IhmotKeBQ7O5lhEEA2hRvj6L-zYST2T7G6fvu30xQlHH2dzZ-6PG1E4DnL-X0RfxGK4JqB6xaeLM92/s320/20240205_164249.jpg" width="240" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-76385698401072269372023-12-17T10:37:00.002+01:002023-12-17T10:37:35.766+01:00Báseň, kterou už neuslyšíš<div><span style="font-family: arial;"> V nohách tvé postele<br /></span><span style="font-family: arial;">sedím a usmívám se,<br /></span><span style="font-family: arial;">z malého notesu<br /></span><span style="font-family: arial;">předčítám ti svou báseň.</span></div><div><span style="font-family: arial;"><br /></span><span style="font-family: arial;">Z dvou hrnečků bílých<br /></span><span style="font-family: arial;">horká se káva pije.<br /></span><span style="font-family: arial;">Tváře štěstím září,<br /></span><span style="font-family: arial;">naděje ještě žije,</span></div><div><span style="font-family: arial;"><br /></span><span style="font-family: arial;">že v jeden krásný den<br /></span><span style="font-family: arial;">zas navrátíš se domů,<br /></span><span style="font-family: arial;">dárky si rozbalíš<br /></span><span style="font-family: arial;">u zdobeného stromu.</span></div><div><span style="font-family: arial;"><br /></span><span style="font-family: arial;">Naděje zhasla,<br /></span><span style="font-family: arial;">zbylo jen trápení.<br /></span><span style="font-family: arial;">Všichni tví blízcí<br /></span><span style="font-family: arial;">jsou míle vzdálení.</span></div><div><span style="font-family: arial;"><br /></span><span style="font-family: arial;">Nemohou za tebou.<br /></span><span style="font-family: arial;">Prožíváš muka.<br /></span><span style="font-family: arial;">Ze žalu samého<br /></span><span style="font-family: arial;">srdce ti puká.</span></div><div><span style="font-family: arial;"><br /></span><span style="font-family: arial;">V nohách tvé postele<br /></span><span style="font-family: arial;">seděl jsem, usmíval se,<br /></span><span style="font-family: arial;">z malého notesu<br /></span><span style="font-family: arial;">předčítal ti svou báseň.</span></div><div><span style="font-family: arial;"><br /></span><span style="font-family: arial;">I v této chvíli<br /></span><span style="font-family: arial;">báseň tobě píši,<br /></span><span style="font-family: arial;">báseň poslední,<br /></span><span style="font-family: arial;">kterou neuslyšíš.</span></div><div><span style="font-family: arial;"><br /></span><span style="font-family: arial;">O čem asi bude?<br /></span><span style="font-family: arial;">Zbytečné je ptaní.<br /></span><span style="font-family: arial;">O hořké sladkosti<br /></span><span style="font-family: arial;">mého vzpomínání.</span></div><div><span style="font-family: arial;"><br /></span><i><span style="font-family: arial;">(Napsáno 17. 12. 2020, den poté, co v nemocnici v Městci Králové zemřela na infarkt moje babička z matčiny strany.)</span></i></div><p><br /></p>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-14658331438950072052023-03-31T14:31:00.004+02:002023-03-31T14:31:34.790+02:00Stromočlověk<div style="text-align: left;"> V jarním deštíku<br />pod modrým paraplíčkem<br />na chvíli se městu vzdaluji.</div><div style="text-align: left;"><br />K domům zády,<br />odcházím do polí<br />úvozem, kde rozkvétají trnky,<br />kde se břízy pnou k šedivým mračnům,<br />kde stromy zeleně obrůstá mech<br />a svěží mladé lístky<br />se začínají rozvíjet.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiY4UxSp3vP4qg5zPXipnf53SPMl64zkyNGyOHrFmqYVdJOl4FIayIZs8KPil_uBycaSgDq1xDGDhS5o9pR54BrmtuDeYPJNm-x2NHvCt2XIco8RRfqnfftmOon-aWuDCtcPBkjlsfmHlhW8b2rQ88ORgQYU21q-KVxYXyDzCVOBu1ImdyzzCOAjjI4ow/s3000/20230331_102242.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2989" data-original-width="3000" height="319" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiY4UxSp3vP4qg5zPXipnf53SPMl64zkyNGyOHrFmqYVdJOl4FIayIZs8KPil_uBycaSgDq1xDGDhS5o9pR54BrmtuDeYPJNm-x2NHvCt2XIco8RRfqnfftmOon-aWuDCtcPBkjlsfmHlhW8b2rQ88ORgQYU21q-KVxYXyDzCVOBu1ImdyzzCOAjjI4ow/s320/20230331_102242.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiRVpz7cWl42TCkhUZSMLQj3IkrNj2o6Sj9ITtZUG-t4MrjN8R2uPOH04yTQdjCJls5CSx6qcgAGLEh2MWkYXaVnRNn9jSPD7Mwyb-9_jNKggjRLInXpa-SADgcBYGKTfpuuod9Uapr21VRpfVmGnrMC5YCM0xvEEeEiGaH51IprL6a9PfwU59LH2zGA/s3000/20230331_102620.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2989" data-original-width="3000" height="319" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiRVpz7cWl42TCkhUZSMLQj3IkrNj2o6Sj9ITtZUG-t4MrjN8R2uPOH04yTQdjCJls5CSx6qcgAGLEh2MWkYXaVnRNn9jSPD7Mwyb-9_jNKggjRLInXpa-SADgcBYGKTfpuuod9Uapr21VRpfVmGnrMC5YCM0xvEEeEiGaH51IprL6a9PfwU59LH2zGA/s320/20230331_102620.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFQxGZxnDiNihMLC5OsPOxRkitPSUXJevqExEMH8M0HfGXVy2PykrpL-shm0M1mkQrf_VsqhI_F-PG9wnMHS-u312wqWXRYwS1HN_JMZEIFLVnmXl1Oi5hk7pra76VttlBJvBQMzGzYy0NN63UFTwm0BHmEIITSxyc_p4sYq0YiB7oM-2KNda4QmEMFA/s3000/20230331_102819.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2985" data-original-width="3000" height="318" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFQxGZxnDiNihMLC5OsPOxRkitPSUXJevqExEMH8M0HfGXVy2PykrpL-shm0M1mkQrf_VsqhI_F-PG9wnMHS-u312wqWXRYwS1HN_JMZEIFLVnmXl1Oi5hk7pra76VttlBJvBQMzGzYy0NN63UFTwm0BHmEIITSxyc_p4sYq0YiB7oM-2KNda4QmEMFA/s320/20230331_102819.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT8x4ng5u36rdPfYRVYDolSQuM4dsdLnI7VMeD8H59ibTiRtkTnQdyeC0QcZpTFz66Aolk5Gw-HU1EX9nrj9MdeKCBqVQkCKbx5TnYVTCuAjOk1x1MH87aXDuINroPo7HZMhipp_o8QCtrmQNX1X8qRbeSZI8Z0vzPWtu3LaAr-JfIrRut9sGrz3ww1w/s3012/20230331_103905.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3012" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT8x4ng5u36rdPfYRVYDolSQuM4dsdLnI7VMeD8H59ibTiRtkTnQdyeC0QcZpTFz66Aolk5Gw-HU1EX9nrj9MdeKCBqVQkCKbx5TnYVTCuAjOk1x1MH87aXDuINroPo7HZMhipp_o8QCtrmQNX1X8qRbeSZI8Z0vzPWtu3LaAr-JfIrRut9sGrz3ww1w/s320/20230331_103905.jpg" width="319" /></a></div><br /><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Šlapu po blátě a vlhké trávě,<br />na paraple kapky pleskají<br />a ptačí zpěvy nekončí.</div><div style="text-align: left;"><br />Mohl bych se otočit,<br />jít zpátky, kde to znám.<br />Mohl bych zmizet jako pára,<br />rozplynout se v povětří.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHO93o1xoq8C8P5Wbquw63FH_j8lNWt6ZP5OTnp7-Si-JmgfwMDAUqQKpzp6GXzUL8zfONI8F1NBTv6qp2g_l3pbpBdJ4ajLFkt0tPd0En_HaB9b347B6TD-pDy-kJ_ybzVTih2rnpYYf33X1AF2lddWJRt0BpmyrkD6USNmPq3bRHqf8Agq3DDaF4Qg/s4000/20230331_105448.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHO93o1xoq8C8P5Wbquw63FH_j8lNWt6ZP5OTnp7-Si-JmgfwMDAUqQKpzp6GXzUL8zfONI8F1NBTv6qp2g_l3pbpBdJ4ajLFkt0tPd0En_HaB9b347B6TD-pDy-kJ_ybzVTih2rnpYYf33X1AF2lddWJRt0BpmyrkD6USNmPq3bRHqf8Agq3DDaF4Qg/s320/20230331_105448.jpg" width="320" /></a></div><br /><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><br />A mohl bych se navždy zastavit,<br />proměnit nohy v kořeny, paže ve větve,<br />vrůst do hlíny<br />a celý se nechat smáčet deštěm,<br />obalit se sněhobílým kvítím<br />jako planý ovocný strom,<br />bělostná trnka na tiché mezi.</div><div style="text-align: left;"><br />Jen<br />kdesi v horní části kmene<br />zbyly by dvě podivné okrouhlé skvrny<br />a pod nimi narůžovělá jizva<br />jako dvě oči a ústa<br />ve věčném úsměvu.</div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-54070543560251635252023-02-03T12:18:00.001+01:002023-02-03T12:19:07.923+01:00Stmívání<div style="text-align: left;"><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Mezi stromy se prohání chladný vítr. Chvíli v korunách hučí jako příboj, jako moře, jež doráží na útesy. Chvíli lomcuje štíhlými kmeny bříz, borovic a mladých dubů, až to v nich vrže a skřípe. Až se zdá, že každý z těch stromů pláče a naříká.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Potom jen lehký vánek větvím cosi našeptává. Zapípá pár ptáčků.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Poslední minuty do západu slunce. Někde za hájem zlátne obzor.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Jsem ještě hluboko v lese. Šlapu po drobných kamíncích, někdy blátem, někdy po stěží patrných trsech trávy, chvílemi po mechu. Míjím louže, malá kalná zrcátka pro večerní nebe.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Krajina temní, stínů přibývá. Zlatá záře na obzoru hasne. Mezi větvemi na mě shlíží měsíc.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Pověz mi, Noci: kdo s koho?</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Svižným krokem, odříkávaje nahlas modlitbu, opouštím náruč lesa. Les je mým nejlepším přítelem, noční temno však jeho tvář změní k nepoznání. Kde je důvěrně známá cesta, mohl bys už jen hádat.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><i><span style="font-family: arial;">(1. 2. 2023)</span></i></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL5hg1rwHLTqxa9ww1rt3ViQq2YrCTNQdu2rwDz_vjpskAoaCgnRo7_sb1TqkT00rGavzEjzUPTVshcjHZWVNmc0aKaXxFWNMjwTshANUpn4MO2MXvrhxWJsr6ag-zhnO304efDTjdLwE3eefN38TUDmB03j_0vQFgcONAPHRglTCdaChn2QuODsSp_w/s3000/20230201_171541.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: arial;"><img border="0" data-original-height="2994" data-original-width="3000" height="319" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL5hg1rwHLTqxa9ww1rt3ViQq2YrCTNQdu2rwDz_vjpskAoaCgnRo7_sb1TqkT00rGavzEjzUPTVshcjHZWVNmc0aKaXxFWNMjwTshANUpn4MO2MXvrhxWJsr6ag-zhnO304efDTjdLwE3eefN38TUDmB03j_0vQFgcONAPHRglTCdaChn2QuODsSp_w/s320/20230201_171541.jpg" width="320" /></span></a></div><span style="font-family: arial;"><br /></span><div style="text-align: justify;"><br /></div></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-35042151404617216542023-01-12T20:14:00.002+01:002023-01-12T20:15:42.726+01:00Večerní ztišení<div style="text-align: left;">Mám rozsvícenou lampu v temném pokoji,<br />mám všude po bytě na desítky knih,<br />básníků z krajin rozličných.</div><div style="text-align: left;"><br />Jsem asi posedlý.</div><div style="text-align: left;"><br />Mám na stole notes a v chladné ruce pero,<br />mám hlavu myšlenkami věčně přeplněnou.<br />Teď ale ztišen, sám<br />večerní tóny poslouchám.</div><div style="text-align: left;"><br />Jsem touto chvílí.</div><div style="text-align: left;"><br />Mám štěstí, že tu mohu býti;<br />mám právě tolik, kolik stačí k žití.</div><div style="text-align: left;"><br />Jsem Ti vděčný.</div><div style="text-align: left;"><br />Mám na tváři úsměv,<br />i když tu není zhola nic,<br />čemu bych se mohl smát,<br />chechtat z plných plic.</div><div style="text-align: left;"><br />Jsem šílený?</div><div style="text-align: left;"><br />Mám na stole lampu,<br />mám před sebou svatý obrázek,<br />mám v bytě ticho a tmu.</div><div style="text-align: left;"><br />Jsem.</div><div style="text-align: left;"><br />To slovo splyne s tichem.<br />Víc neřeknu.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJpIIL2y41Epn2nbdX8DH3YPxw0GAznQs5o9wmic1n3PU8E9YIVvv2vVkLoiijVC6YjPpiukmNpsbofdMf1Vn-XnJgJ91AQgEnRk6GU6LdVY0kUB_nZ54qKC1_w-DSs4Lzp7pBCg0Ci0S9VMkLAK0eMW9HxR939W_cAMR9TGt2ZGWAfKIX1yMd3lsKPA/s3000/20230112_165923.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2966" data-original-width="3000" height="316" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJpIIL2y41Epn2nbdX8DH3YPxw0GAznQs5o9wmic1n3PU8E9YIVvv2vVkLoiijVC6YjPpiukmNpsbofdMf1Vn-XnJgJ91AQgEnRk6GU6LdVY0kUB_nZ54qKC1_w-DSs4Lzp7pBCg0Ci0S9VMkLAK0eMW9HxR939W_cAMR9TGt2ZGWAfKIX1yMd3lsKPA/s320/20230112_165923.jpg" width="320" /></a></div><br /><div style="text-align: left;"><br /></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-26560116166255094512022-11-04T19:23:00.001+01:002022-11-04T19:23:45.560+01:00Sváteční pouť<div style="text-align: left;">I.</div><div style="text-align: left;"><br />Zelené pole končí<br />řadou pestrobarevných stromů.<br />Dál je jen sráz<br />a výhled na podzimní háje<br />pod modrým svátečním nebem.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZVvA2TFY09_eiCuyDc3CrQl_751iIGN5CmXgWlbJElPj8XFdLjBfb9FZ1by-_Kt7dWFOv2TKabxLECfck8TUPfR8CrpLrcuMqai89wgzWVS4ub54NQtWj0o8MyCRGBav-TMeU7KJprLOd4dZ_hZkVYF58l-Zpx0O__dlEBK9o9HLQD51uLDslUPFalg/s2965/20221028_143834.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2965" data-original-width="2965" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZVvA2TFY09_eiCuyDc3CrQl_751iIGN5CmXgWlbJElPj8XFdLjBfb9FZ1by-_Kt7dWFOv2TKabxLECfck8TUPfR8CrpLrcuMqai89wgzWVS4ub54NQtWj0o8MyCRGBav-TMeU7KJprLOd4dZ_hZkVYF58l-Zpx0O__dlEBK9o9HLQD51uLDslUPFalg/s320/20221028_143834.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghTVcNZup6wxIArnHKR2pjuBsFx_o93d0EieEVXDpC8fmb9FAdJwDITazh1iiokAveAFrxyOuaLMhVuCRaXhrGCk8h6uLtXS52hEjIUfd22LDHBWZdcF2o0DO_we1kWjDVMu1xpm55eNRxmahK4QtVczIIwigbbbjzGXReCQ1KGZ08pdOFaFHtJGUyTg/s3000/20221028_143841.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghTVcNZup6wxIArnHKR2pjuBsFx_o93d0EieEVXDpC8fmb9FAdJwDITazh1iiokAveAFrxyOuaLMhVuCRaXhrGCk8h6uLtXS52hEjIUfd22LDHBWZdcF2o0DO_we1kWjDVMu1xpm55eNRxmahK4QtVczIIwigbbbjzGXReCQ1KGZ08pdOFaFHtJGUyTg/s320/20221028_143841.jpg" width="320" /></a></div><br /><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><br />II.</div><div style="text-align: left;"><br />Šumí splav.<br />Kamenitá stezka je zavátá listím<br />a na balvanu u ní spousta peří.<br />Už nezazpíváš, ptáčku...</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFCnqvKFhNSXzuFvR3QlbOH_kqVSFANJZApQuMiHRq0noG2PJIk5PxhLc2G6OqjW8piUe98xOycSaAstrZMDbwHD5DZHE4W_VfHQO7BFuK4Dg3E9PPkjCEyNWRGrrJBLxQkZWqXQRk0FIVS-Iz1PQd8Z-JGcXWDPBHeS8MdGW7MekbGH610_ZpVvhOEQ/s3017/20221028_151357.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3017" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFCnqvKFhNSXzuFvR3QlbOH_kqVSFANJZApQuMiHRq0noG2PJIk5PxhLc2G6OqjW8piUe98xOycSaAstrZMDbwHD5DZHE4W_VfHQO7BFuK4Dg3E9PPkjCEyNWRGrrJBLxQkZWqXQRk0FIVS-Iz1PQd8Z-JGcXWDPBHeS8MdGW7MekbGH610_ZpVvhOEQ/s320/20221028_151357.jpg" width="318" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZ8bIAHuXUJIYqYQgtBebFrQtvRUxrZ9b2Ymy7K-Hy72hZE1ToAs1MBujQc-5cLYpUASc8DCjPm0B7vt7qMr2xnEdojW4HVccDSZ7JqkeFah2aqqIn5hcgXsbIQ0slb-jaB0ndORf7eZRZjOUijNueZIsKyjjJlQvttri4czgfpbhrDE8ijCJ9E2fFDw/s2999/20221028_151708.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2999" data-original-width="2999" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZ8bIAHuXUJIYqYQgtBebFrQtvRUxrZ9b2Ymy7K-Hy72hZE1ToAs1MBujQc-5cLYpUASc8DCjPm0B7vt7qMr2xnEdojW4HVccDSZ7JqkeFah2aqqIn5hcgXsbIQ0slb-jaB0ndORf7eZRZjOUijNueZIsKyjjJlQvttri4czgfpbhrDE8ijCJ9E2fFDw/s320/20221028_151708.jpg" width="320" /></a></div><br /><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><br />III.</div><div style="text-align: left;"><br />Jako bych se díval<br />do pokladnice plné zlata.<br />Těchto mincí po zemi rozsypaných<br />můžeš si vzít,<br />kolik se jen do všech kapes vejde.<br />Zkus jimi ale platit -<br />a budeš každému jen pro smích.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPcTYvdsIKy5ASXSMd3DxSFEJX0lXtGpQTqn-pfzK1nOBAeMCjsma4k12RIo-nMdfpfkm-41n9067tTFCYENzdW14ojs4FRg7HQZcpS0mYQ7m-T_2UxVpqFtE1p8dpGnqGmReAC4n0aPDVQNW59jzm0UOznimcrMybOnQHSP8XB31PSA1pIMw32xkUMA/s2980/20221028_154046.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2980" data-original-width="2980" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPcTYvdsIKy5ASXSMd3DxSFEJX0lXtGpQTqn-pfzK1nOBAeMCjsma4k12RIo-nMdfpfkm-41n9067tTFCYENzdW14ojs4FRg7HQZcpS0mYQ7m-T_2UxVpqFtE1p8dpGnqGmReAC4n0aPDVQNW59jzm0UOznimcrMybOnQHSP8XB31PSA1pIMw32xkUMA/s320/20221028_154046.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdpjUNV_Rzc7TJhqQczplA_NkOiFbMG-ggG0Lbp4m-76BaozzL2tQuNdqkcpCZk8DEO2_FAohWtABKCXcbyD1IjvKrMblgHhu9LWfw9z6v_WWXQCbbVcfVJz70klK0eaxJM60P8OHd_xy7F2sBL0TDnDS9D7gncGwEq7rNtQWvR2pjgS8n2rQCK-_8sA/s2448/20221028_161703.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2448" data-original-width="2448" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdpjUNV_Rzc7TJhqQczplA_NkOiFbMG-ggG0Lbp4m-76BaozzL2tQuNdqkcpCZk8DEO2_FAohWtABKCXcbyD1IjvKrMblgHhu9LWfw9z6v_WWXQCbbVcfVJz70klK0eaxJM60P8OHd_xy7F2sBL0TDnDS9D7gncGwEq7rNtQWvR2pjgS8n2rQCK-_8sA/s320/20221028_161703.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBSYKuxa0snIanhqKopZ-tj_u5I6qJnLESDbLx9gvajwzwPS2P99qajdToQn_yF_mxMZH_NUQt-58v-p03dFhyIiZe1H_oo5BNeipXJBLiUYqn6xFddQHHCe0ULRmwTJaPFox_kFO659fPSjvNGi4n4lWIPPvGA_91RWI-7nugmemHgTSL9OjpBMi9nw/s2989/20221028_171325.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2989" data-original-width="2989" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBSYKuxa0snIanhqKopZ-tj_u5I6qJnLESDbLx9gvajwzwPS2P99qajdToQn_yF_mxMZH_NUQt-58v-p03dFhyIiZe1H_oo5BNeipXJBLiUYqn6xFddQHHCe0ULRmwTJaPFox_kFO659fPSjvNGi4n4lWIPPvGA_91RWI-7nugmemHgTSL9OjpBMi9nw/s320/20221028_171325.jpg" width="320" /></a></div><br /><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><br />IV.</div><div style="text-align: left;"><br />Slunce zapadlo.<br />Večerní lehké mlhy a stíny<br />objímají<br />tichou louku.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgShACIxZibcWsGh_xWAjENVMggif9E3atS7gpphJv3BmJ0TNNIkhirFcqMZBtewO5kwISJXucs6JwtFoHRjZT3HTPeTUDCzul7mMaJH1Jp61t8wJk7gduMpCVgMzDe43kXfnL0nLYeg2CERiLlRVhBdwrauCr3sApwnhyTCzNjASpmOGNhDPH_CiHe_A/s3000/20221028_175631.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgShACIxZibcWsGh_xWAjENVMggif9E3atS7gpphJv3BmJ0TNNIkhirFcqMZBtewO5kwISJXucs6JwtFoHRjZT3HTPeTUDCzul7mMaJH1Jp61t8wJk7gduMpCVgMzDe43kXfnL0nLYeg2CERiLlRVhBdwrauCr3sApwnhyTCzNjASpmOGNhDPH_CiHe_A/s320/20221028_175631.jpg" width="320" /></a></div><br /><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">(Složeno 28. října cestou kolem Jizery z Benátek do Horek, poslední část pak na louce mezi Horkami a obcí Brodce.)</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDLxzvngIJ330fRwW_HMn4NfH5EB2PJE5oG5tOXhfIgHKRefThDabdtY8U54eCeiRSqjwy3c8_N3TBJvGrOfcqJ1TP_rKCQBYKRnMzJT2vnWL90T5zp_rSbVCohXtyr3aD84qZQuXYg1EFjoCXP2YKvQaV_mDBqGd0tzAn0zW2xTjy2rvgxtyaSYuBaA/s2994/20221028_155217.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2994" data-original-width="2994" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDLxzvngIJ330fRwW_HMn4NfH5EB2PJE5oG5tOXhfIgHKRefThDabdtY8U54eCeiRSqjwy3c8_N3TBJvGrOfcqJ1TP_rKCQBYKRnMzJT2vnWL90T5zp_rSbVCohXtyr3aD84qZQuXYg1EFjoCXP2YKvQaV_mDBqGd0tzAn0zW2xTjy2rvgxtyaSYuBaA/s320/20221028_155217.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi20mh459uhfNxcFsH09_dPqHFrWJNa6VlkfLnpQvyexH87pITXRuYN-UHsf1SaHRm-Ds8iq5mJNU9QVZcpp2iu0H1jndwH61qPlEUZEn4PIgeXbo0UbKe7T4x-NHIKO39e5Az2Y_Rt3N1bZeZYxAVtSX7zfYKv_CSTwmajWfyDaA768-RybVG9IpqB1Q/s3012/20221028_163130.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3012" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi20mh459uhfNxcFsH09_dPqHFrWJNa6VlkfLnpQvyexH87pITXRuYN-UHsf1SaHRm-Ds8iq5mJNU9QVZcpp2iu0H1jndwH61qPlEUZEn4PIgeXbo0UbKe7T4x-NHIKO39e5Az2Y_Rt3N1bZeZYxAVtSX7zfYKv_CSTwmajWfyDaA768-RybVG9IpqB1Q/s320/20221028_163130.jpg" width="319" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikevgQEh3naoGKHSRWcDEO8Y18qScQtUaFPT4dqjs2CJYNm8_xJ7ND0uRUg1lv5IG0KpeMsadVRnpzw9j5sa0mpI2-I8if9vQMy6AyE18-pMofn_6Q1u9EwfDmxlWDOuhN02V5ElXx9DDnq3OgIIOf3SNEqS5t88jyDYH-wJSLmeYZ-6I8F2kp7OZlUQ/s4000/20221028_163806.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikevgQEh3naoGKHSRWcDEO8Y18qScQtUaFPT4dqjs2CJYNm8_xJ7ND0uRUg1lv5IG0KpeMsadVRnpzw9j5sa0mpI2-I8if9vQMy6AyE18-pMofn_6Q1u9EwfDmxlWDOuhN02V5ElXx9DDnq3OgIIOf3SNEqS5t88jyDYH-wJSLmeYZ-6I8F2kp7OZlUQ/s320/20221028_163806.jpg" width="240" /></a></div><br /><div style="text-align: left;"><br /></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-27765453521981691082022-09-10T14:06:00.000+02:002022-09-10T14:06:43.372+02:00Trable s olejem<div style="text-align: left;"><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Byl jsem pověřen, abych v supermarketu v dolní části mého domovského města koupil řepkový olej. Jelikož byl právě o třetinu levnější, měl jsem ho domů přinést pět lahví.</span></div><span style="font-family: arial;"><div style="text-align: justify;">"Nezapomeň použít kartu a vzít si bod," klade mi mamka na srdce.</div><div style="text-align: justify;">"Dobře," říkám na to já. Vím, že body sbírá. Že jeden bod dostanu za nákup v hodnotě 200 korun. Vím, kde mám zmíněný olej hledat. A kartu použít taky zvládnu. Úkol zní naprosto jasně a jednoduše.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Malou oklikou kolem tůní, fabriky a jiného obchodu jsem došel na místo. Zatím se zdá všechno v pořádku.</div><div style="text-align: justify;">Přijdu k nákupním vozíkům, chci si jeden vzít. Vidím, že v jedné řadě zbývá poslední. Než do něj ale vložím minci, zarazím se.</div><div style="text-align: justify;">Je přivázaný řetězem.</div><div style="text-align: justify;">Udělám pár kroků ke druhé řadě, vlevo, blíže ke zdi. Na chvilku zadoufám, že tady už budu mít štěstí. Než si všimnu, že tahle řada košů je pro jistotu řetězem svázaná celá a na řetěze je dokonce zámek.</div><div style="text-align: justify;">"To je snad blbej fór," řeknu si s neskrývaným podivem.</div><div style="text-align: justify;">"To asi udělal sekuriťák, aby vevnitř nebylo moc lidí," zaslechnu nějakou starší paní.</div><div style="text-align: justify;">Můžu se divit, ale to je tak vše. Nic naplat.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Stále ještě celkem klidný jdu dovnitř a beru si do ruky menší košík. Bez zaváhání projdu obchodem až ke krabicím s olejem. Naskládám pět lahví do koše, mířím k pokladnám. Jedna se právě zavírá. Mlčky se odebírám na konec dlouhé fronty u jiné. No co, tak si počkám. Žádný spěch.</div><div style="text-align: justify;">Pomalu postupuji blíž a blíž. V duchu se musím pousmát, když na okamžik pohlédnu nahoru. Nápis na žluté ceduli hlásá něco ve smyslu: NEČEKEJTE VE FRONTĚ DÉLE NEŽ 5 MINUT. Jasně...</div><div style="text-align: justify;">Přede mnou poslední dva nebo tři lidé. Konečně se na páse uvolnilo místo pro můj nákup.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">A teď nastala ta chvíle.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Chvíle, kdy bylo třeba zvládnout čtyři věci naráz. Odnést teď už prázdný košík. Vytáhnout z batohu tašku, abych mohl zboží rovnou odebrat. Připravit si klubovou kartu. Nezapomenout na to, abych pokladní požádal o bod.</div><div style="text-align: justify;">Většina "normálních" žen prý více úkonů najednou zvládá. Já jako muž - a navíc autista - bohužel ne. Košík jsem odnesl, tašku nachystal, myšlenku na bod udržel, avšak na kartu jsem dočista zapomněl. Aby ne, když mi část pozornosti bral ruch okolí, zejména pak dáma za kasou, jež si stěžovala, že musí zaučovat novou kolegyni.</div><div style="text-align: justify;">K tomu jsem se nakonec dozvěděl, že na bod nemám nárok. Pokladní mi z jakéhosi důvodu musela nákup rozdělit, namarkovat zvlášť čtyři lahve a zvlášť pátou. Čili mou misi lze za úspěšnou považovat jen částečně.</div><div style="text-align: justify;">Ne, pochválen jsem vskutku nebyl.</div><div style="text-align: justify;">Ale když nejde o život...</div></span></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-31618909686329166512022-08-16T10:24:00.001+02:002022-08-16T10:24:54.840+02:00Teď<p> Mlha v údolí se rozpouští.</p><p>Loudám se slunečným letním ránem,</p><p>rozhlížím se do všech stran.</p><p>Včera zapršelo,</p><p>dnešní svítání se schovávalo</p><p>v šedavě bílých oblacích.</p><p>Teď,</p><p>když procházím pod stromy</p><p>a zrovna vánek začne vát,</p><p>větvičky se otřesou</p><p>a kapka vody na čele mě zastudí.</p><p><br /></p><p>Snad</p><p>jako poslední památka</p><p>na zmizelý,</p><p>s řekou času uplynulý den.</p><p>Snad</p><p>jako dotek, lehké připomenutí</p><p>přítomného okamžiku.</p><p><br /></p><p>Do ticha zazněl zvon.</p><p>Tak jest.</p><p>Ne v dávných dobách, ne někdy pak -</p><p>jen teď mohou tvé květy kvést.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOI0RK7-zjG5bOQcIoL2RjehZce0i2R5CmJDVuy05kB0iDB8YloMIX4nD9LPJXu5sFgTqj0BZo1EJEKhoCJg8xg4uwOHYJSC3XwGzh6X0H7svERhQ6-u2hc30u-8BR6fSj-OrRupr72FKGhB_G1pTpB8hbLVYEzTfLIEVeG9QqJtiGOQ3Rp89gIk0awA/s3329/20220816_092539.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="3329" height="288" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOI0RK7-zjG5bOQcIoL2RjehZce0i2R5CmJDVuy05kB0iDB8YloMIX4nD9LPJXu5sFgTqj0BZo1EJEKhoCJg8xg4uwOHYJSC3XwGzh6X0H7svERhQ6-u2hc30u-8BR6fSj-OrRupr72FKGhB_G1pTpB8hbLVYEzTfLIEVeG9QqJtiGOQ3Rp89gIk0awA/s320/20220816_092539.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1qTJp02JClGsWoyqkH0UrM06o5uuKr5FtswJYcnam_d9gbnhlvG1vrAe-Iv4Zd3d2aQ39xMa-0NPhsuhdYOd_IhBzZGsrJvmAUCYJWi43e1pdXLfJZSiHgqULsVO6E7jmxyHn42ebb43YgX5K0vT2ljbzF8GxNGM3-WVYmsFl7TrnAzOv13EVkPlS3Q/s3261/20220816_093305.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="3261" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1qTJp02JClGsWoyqkH0UrM06o5uuKr5FtswJYcnam_d9gbnhlvG1vrAe-Iv4Zd3d2aQ39xMa-0NPhsuhdYOd_IhBzZGsrJvmAUCYJWi43e1pdXLfJZSiHgqULsVO6E7jmxyHn42ebb43YgX5K0vT2ljbzF8GxNGM3-WVYmsFl7TrnAzOv13EVkPlS3Q/s320/20220816_093305.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgavAEgigAxsfxAwWvCkuXF_l8LiFYIRceUfEO8hSKpgxYw4wfWkF2C1soOhinDkAxgngmPcyX4G4CwwuR3Vy7lATVFoIvWNLoQBs7fFxgr9i6FKCZLXX_lWuRur1jAalgcnwDZ0X9KKofw-75EeDlH392oDRIRHgN9U6f9TLyhfZoD3PuymdlzljHn_w/s2932/20220816_093540.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2824" data-original-width="2932" height="308" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgavAEgigAxsfxAwWvCkuXF_l8LiFYIRceUfEO8hSKpgxYw4wfWkF2C1soOhinDkAxgngmPcyX4G4CwwuR3Vy7lATVFoIvWNLoQBs7fFxgr9i6FKCZLXX_lWuRur1jAalgcnwDZ0X9KKofw-75EeDlH392oDRIRHgN9U6f9TLyhfZoD3PuymdlzljHn_w/s320/20220816_093540.jpg" width="320" /></a></div><br /><p><br /></p>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-91637621084322321532022-06-21T18:34:00.001+02:002022-06-21T18:34:28.846+02:00Setkávání a míjení<div style="text-align: justify;">Tohle vyprávění jsem začal sepisovat před měsícem, po návratu ze srazu s partou kamarádů.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tenkrát, v sobotu 21. května, jsem se v dopoledních hodinách ze svého domovského města vypravil do Prahy. Na setkání jsem se velice těšil, a přitom ani v nejmenším netušil, co všechno mě (už cestou) čeká...</div><div style="text-align: justify;">Vraťme se teď ale v čase o pár týdnů nazpátek. Tehdy, když se sraz začínal plánovat, jedna slečna přibližně mého věku - říkejme jí třeba Eliška - vznesla dotaz, jestli by ji mohl někdo kolem dvanácté vyzvednout na hlavním nádraží. Nikdo se do toho zrovna nehrnul, tak jsem se nabídl já. "Žádný problém, mám to při cestě," napsal jsem. Jelikož mi na to Eliška neřekla "ne", považoval jsem celou tuto záležitost za uzavřenou. Okolo poledne se sejdeme na "hlaváku". Jasné. Tečka.</div><div style="text-align: justify;">Zvažoval jsem mezi dvěma možnostmi, jak se na místo schůzky dopravit. Alternativu, kdy bych měl v Lysé nad Labem pouhých pět minut na přestup na vlak, jsem nakonec zamítl. Vyrazil jsem tedy vstříc autobusovému nádraží v dolním městě a před půl jedenáctou nastoupil do lehce opožděného autobusu směr Černý Most. Všechna sedadla byla obsazená, nemálo lidí už stálo v uličce. Usedl jsem na schody, po nichž se jde do zadní části vozu. Odtud jsem pak přes messenger informoval Elišku, že "už jsem v autobuse do Prahy" a zeptal se, jestli se na sraz těší. Neodpověděla mi, ale nechal jsem to být.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Vystoupil jsem na Černém Mostě a šel na metro. Kousek ode mě stál na nástupišti starší šedovlasý pán. Na sobě měl džísku a v ruce držel černý kufřík. Přiznám se, že na první pohled na mě příliš dobrým dojmem nepůsobil. Podle trochu zanedbaného zevnějšku jsem ho nejprve považoval za mentálně postiženého, pak za bezdomovce, opilce nebo žebráka.</div><div style="text-align: justify;">Vlak metra brzy přijel. Nastoupil jsem, sedl si a - světe, div se - ten děda se usadil zrovna vedle mě. A co víc, hned se mě začal vyptávat:</div><div style="text-align: justify;">"Taky jste přijel z Liberce?"</div><div style="text-align: justify;">Zavrtěl jsem hlavou.</div><div style="text-align: justify;">"Kam jedete, jestli nejsem moc zvědavej? Na výlet?"</div><div style="text-align: justify;">Byl jsem obezřetný. Nechtěl jsem mu prozradit přesné souřadnice. Čert ví, co je ten chlap zač, myslel jsem si. Přece jsem mu však odpověděl, byť jen kuse.</div><div style="text-align: justify;">"Já mám tady v Praze sraz s kamarádama," povídám. "v jedný hospodě ve Strašnicích."</div><div style="text-align: justify;">Na to konto se dědeček rozpovídal. Že Prahu dobře zná. Že je mu osmdesát, že je z Liberce, ale svého času pracoval v několika vyhlášených pražských restauracích (včetně jedné v blízkosti Hradu), v hotelu Intercontinental... a pak se vrátil do Liberce, kde byl zaměstnán v Grandhotelu na Ještědu.</div><div style="text-align: justify;">"Nestih jsem se ani oženit, kolik jsem měl práce," řekl mi. Musel být stále v práci, obsluhovat hosty - a tak to s ním jeho milá vzdala, protože na ni neměl čas.</div><div style="text-align: justify;">Posléze přede mnou pán otevřel svůj kufr. Vezl v něm, aspoň se mi zdálo, nějaký koláč. Sám ho upekl pro zaměstnance zmíněné restaurace u Hradu. Dál vzpomínal na své "zlaté staré časy". Pak si trochu postěžoval, že v dnešní době nemůže sehnat místo, kam by mohl sezvat zhruba padesát lidí na svou narozeninovou oslavu.</div><div style="text-align: justify;">Povídal a povídal, až jsme dojeli na Náměstí Republiky. Oba jsme vystoupili. Než jsme se rozloučili, ještě se mě znovu zeptal, odkud jsem. Já, stále trochu obezřetně, odvětil, že blízko Mladé Boleslavi. A on na to, že má v Mladé Boleslavi nějaké příbuzné. Pak mi podal ruku.</div><div style="text-align: justify;">"Těšilo mě," řekl.</div><div style="text-align: justify;">"Mě taky," odpověděl jsem. S úsměvem jsme se rozešli.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Vydal jsem se směrem k hlavnímu nádraží. Kousek pěšky, pak jednu zastávku tramvají. Na místě jsem byl s lehkým předstihem. Přesně ve chvíli, kdy měl rychlík od Klatov podle jízdního řádu přijet, jsem Elišce poslal zprávu, že jsem právě dorazil. A přidal jsem i fotku, aby mě mezi všemi ostatními lidmi v hale rozeznala.</div><div style="text-align: justify;">Deset minut žádná reakce.</div><div style="text-align: justify;">Zkusil jsem navázat videohovor. Típla to a vzápětí mi napsala: "Já jsem na Smíchově"</div><div style="text-align: justify;">Hned jsem odepsal: "Dobře."</div><div style="text-align: justify;">Pochopil jsem to tak, že má její vlak zpoždění, ale že se za pár minut sejdeme. Ihned ale od Elišky přišla dost zarážející otázka: "Tobě to nezastavovalo tady?"</div><div style="text-align: justify;">Zřejmě si mou první zprávu nepřečetla, pochopil jsem.</div><div style="text-align: justify;">"Já jsem do Prahy přijel autobusem a pak metrem a tramvají sem, na hlavní nádraží," připomněl jsem jí.</div><div style="text-align: justify;">Půl hodiny ticha.</div><div style="text-align: justify;">Už jsem byl velmi nervózní. Věděl jsem, že podobný název jako restaurace ve Strašnicích, kde se sraz koná, má v Praze ještě jedna, ale na Smíchově. Že by se Eliška spletla a zamířila tam? Nebo přece jen na místo naší schůzky dorazí? Rozhlížel jsem se do všech stran, chodil po hale tam a sem, ale nikde po ní nebylo vidu ani slechu.</div><div style="text-align: justify;">Dvanáct hodin, čtyřicet minut. Píšu Elišce: "Prosím tě, kde jsi?"</div><div style="text-align: justify;">Žádná odpověď.</div><div style="text-align: justify;">Po dalších asi deseti minutách nádražní halu opouštím, ale stále se mi hlavou honí spousta myšlenek. Co když Eliška přijde a bude mě hledat? Nebo... jak to tedy je? Volám další kamarádce, která sraz pořádá. Nebere to. Naprosto zmaten jdu pomalu parkem na tramvajovou zastávku. Teprve tam, dvě minuty před příjezdem tramvaje, mi od Elišky přijdou v rychlém sledu dvě zprávy.</div><div style="text-align: justify;">První: "Musíš na Smíchov."</div><div style="text-align: justify;">Druhá: "Je to u zastávky Vozovna Strašnice prý."</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Teď už nerozumím opravdu ničemu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">V tramvaji mi pořadatelka volá zpátky, ovšem teď nemůžu pro změnu telefon zvednout já. Po chvíli se pro mě naštěstí uvolní místo. Tehdy se dozvídám, že Eliška už je na místě.</div><div style="text-align: justify;">Došla mi slova. Přišlo mi to celé jako špatný vtip.</div><div style="text-align: justify;">Když jsem konečně dorazil do Strašnic, Eliška... mi na vysvětlenou nebo omluvu neřekla ani slovo. Jako by se vůbec nic nestalo.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Zato se mnou však navázal kontakt někdo jiný.</div><div style="text-align: justify;">Přišla za mnou jakási slečna, černovlasá, oděná v dlouhých, modrých (místy nafialovělých) šatech. Všimla si, že sedím stranou od ostatních (protože se mi zdálo, že pro mne u jejich stolu není místo). Představila se jako Tereza a řekla mi, že si na síti moc ráda čte moje básně. Potěšen touto zprávou, jednu malou, podomácku vytištěnou knížečku svých veršů jsem jí dal darem. Pár vět jsme spolu pak ještě prohodili.</div><div style="text-align: justify;">Byl bych si s ní povídal dál, jenže mi po nějaké době zmizela na zahrádku za restaurací a já se "nerozhoupal" za ní jít. A i kdybych se byl odhodlal, dlouho mi cestu od stolu blokoval jeden o dva roky mladší, poněkud "prostorově výraznější" kluk, který na sraz přišel namol opilý, jednu moji kamarádku obtěžoval stěží srozumitelnými řečmi a v lokále popíjel pivo z plechovky, kterou si přinesl z domova (a kterou po svém odchodu nechal válet pod stolem).</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nevím, jestli se to tak dá nazvat, ale asi jsem se tenkrát do Terezy zamiloval. Dva dny po srazu jsem jí napsal s tím, že na ni často myslím a že bych se s ní rád ještě někdy setkal. Dokonce jsem jí složil krátkou básničku. Odepsala mi a já v sobě dál živil naději. Ovšem, když jsem jí chtěl dalšího dne přes messenger napsat znovu, zjistil jsem, že není dostupná. Na Facebooku jakbysmet. Zrušila si profil? Telefonní číslo se mi na ni sehnat nepodařilo. Posléze jsem se od někoho (nevím už, od koho) dozvěděl, že mě Tereza možná zablokovala. Čemuž rozumím ještě méně. Proč? Proč by blokovala někoho, kdo se o ni zajímá?</div><div style="text-align: justify;">Odpověď je zatím v nedohlednu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNpuHkiMyDbQsPtaY_gbHxvmINeD3-J7Q3opITCl75snJMXVo_SVwlTfnrDeT48un5kITse-80unlldbREpe2MRLpwWdeZNxymujWy3DI1vMzIAJX8nevyTaalf7EJSCn1JlTSWeFpJOlcY1lCC2zWCV2L2o21VaEVQhjgTw0qARU17YE-x6Abt0oH4w/s563/Brokenblueheart.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="563" data-original-width="456" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNpuHkiMyDbQsPtaY_gbHxvmINeD3-J7Q3opITCl75snJMXVo_SVwlTfnrDeT48un5kITse-80unlldbREpe2MRLpwWdeZNxymujWy3DI1vMzIAJX8nevyTaalf7EJSCn1JlTSWeFpJOlcY1lCC2zWCV2L2o21VaEVQhjgTw0qARU17YE-x6Abt0oH4w/s320/Brokenblueheart.png" width="259" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-58492263141548788022022-04-23T18:56:00.001+02:002022-04-24T10:29:19.397+02:00Herci prominou...<div>Můj lístek do divadla</div><div>dostala známá.</div><div>Dobře vím,</div><div>že si představení užije.</div><div><br /></div><div>Než abych seděl v hledišti,</div><div>dal jsem přednost jiné podívané.</div><div>Herci prominou,</div><div>ale</div><div>zavolaly na mě dálky,</div><div>jarní slunce mě vylákalo ven,</div><div>na louku</div><div>s rozházenými dukáty pampelišek,</div><div>pod bezbřehý blankyt nebe,</div><div>k řece,</div><div>jež pro nebesa je zrcadlem.</div><div><br /></div><div>A konečně</div><div>i do lesů,</div><div>kde větřík lehce houpá větvičky</div><div>a nové listy smaragdově září,</div><div>na prosluněné paseky,</div><div>kde osamělý vysoký smrk</div><div>naslouchá ptačím koncertům.</div><div><br /></div><div>Vůně planých květů,</div><div>paprsky sluneční</div><div>a chladivé doteky větru</div><div>mě vedou rovnou do ráje.</div><div><br /></div><div>Herci mi jistě prominou,</div><div>že namísto jejich slavných her</div><div>raději se toulám krajinou.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiVGLdPlWxGN1ZHkGVD3U2SoKOTq2_LJkdCg4AKLFb7c6A4OibgQ_MNA8f_seI0oZIL1Nzi1HMEoWmayZai6xIqdIRydDc4Dipe8sU3qzVEsx5vBfXBX0UhO_eCk9CHuhfSYUdl9HfCdJPOKyOuQ5zniWO7zYiJ0BkUJFV0QRYbfd1KHJU_wtggrg8gA/s4000/20220423_172333.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiVGLdPlWxGN1ZHkGVD3U2SoKOTq2_LJkdCg4AKLFb7c6A4OibgQ_MNA8f_seI0oZIL1Nzi1HMEoWmayZai6xIqdIRydDc4Dipe8sU3qzVEsx5vBfXBX0UhO_eCk9CHuhfSYUdl9HfCdJPOKyOuQ5zniWO7zYiJ0BkUJFV0QRYbfd1KHJU_wtggrg8gA/s320/20220423_172333.jpg" width="240" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjK_QV8jx4tESJc0M2BjiDkHcF1ti9PqtsNh8AirEAArrMIgkZYbBgJsCFr3ZIX5I1TWZdg9E7z317nT79Qj2g59Z78Hj-dvxs-Mb70twVbQzUjUK9S1S8uwXsmdTB6DbchVfRuSZZVYNsAOGLFOJMlQRGSJVEXmVYZC8GbidCaeDYSttTOUhVY3XRU6A/s4000/20220423_172535.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjK_QV8jx4tESJc0M2BjiDkHcF1ti9PqtsNh8AirEAArrMIgkZYbBgJsCFr3ZIX5I1TWZdg9E7z317nT79Qj2g59Z78Hj-dvxs-Mb70twVbQzUjUK9S1S8uwXsmdTB6DbchVfRuSZZVYNsAOGLFOJMlQRGSJVEXmVYZC8GbidCaeDYSttTOUhVY3XRU6A/s320/20220423_172535.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnPPPzBUSOFRC3KzL_UPzgWm841vAW7EvPSDVNejfUhj0s76rFHtaK-Y0BL-Lki9rIrRQdBOUgoNJbnHXsl51murCPPZByiXB0NOWJ29I5edlvQPb4V63AINYs6kujc2Ijkq-F9L4t7xzIfl9wL2ynIpaTcZEBpeO-cvKV7Gg3gAgEjS25jIBm-dU6NQ/s4000/20220423_173146.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnPPPzBUSOFRC3KzL_UPzgWm841vAW7EvPSDVNejfUhj0s76rFHtaK-Y0BL-Lki9rIrRQdBOUgoNJbnHXsl51murCPPZByiXB0NOWJ29I5edlvQPb4V63AINYs6kujc2Ijkq-F9L4t7xzIfl9wL2ynIpaTcZEBpeO-cvKV7Gg3gAgEjS25jIBm-dU6NQ/s320/20220423_173146.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVt-MH3B9pM8F3K0Vkox7PJ-e6v9amOkJtxGFrDl_gxdlBPlwL8HHr6rUbAP3OFxDezrDpw2eESwDg9QZU4cxc6R2kBlMsNUwVMOSZzpZLzskUSricwfo10EurVaNp43m9IDL6HfiFKyZrB_IVY1PooXpdg98HhiVIMaMAyHhcQFGvJO7zLhH_CCp5Hg/s4000/20220423_174402.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVt-MH3B9pM8F3K0Vkox7PJ-e6v9amOkJtxGFrDl_gxdlBPlwL8HHr6rUbAP3OFxDezrDpw2eESwDg9QZU4cxc6R2kBlMsNUwVMOSZzpZLzskUSricwfo10EurVaNp43m9IDL6HfiFKyZrB_IVY1PooXpdg98HhiVIMaMAyHhcQFGvJO7zLhH_CCp5Hg/s320/20220423_174402.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmm-kFcJbHdeqAkG-6-AkIidyqXY8TDkvoPAcS6Tb2aDuwfKrFtCK_dvsX_fPibMmztAST0nnbkamFIYEEuSo77CXeNq-zbgbrtc8K1BwQpPDE6tedmrWhLmFcO1tYSn0leaUoTUVP3zet8YKOy_mp8zicA6aOuig3wN9uIMClt8Yfevc8WjUchnzZng/s4000/20220423_174614.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmm-kFcJbHdeqAkG-6-AkIidyqXY8TDkvoPAcS6Tb2aDuwfKrFtCK_dvsX_fPibMmztAST0nnbkamFIYEEuSo77CXeNq-zbgbrtc8K1BwQpPDE6tedmrWhLmFcO1tYSn0leaUoTUVP3zet8YKOy_mp8zicA6aOuig3wN9uIMClt8Yfevc8WjUchnzZng/s320/20220423_174614.jpg" width="240" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLORT28sE227f1vMhoV5XnPCMc6iJonk1PAib1hzJ6X9WnYvbkuL8vmbKFOM5cUSkca5cXgeJLK9F2OBppWrS8wxKhomF0pdj8fNYSJZHxS8g_lz93_eoKO9IogKNl6-6DzHfW7kzExqGSQygNDVT6t75dIFkDoc2eN_Kh1s-S8it8WUcR1qUA9CHaSQ/s1600/20220423_174708.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLORT28sE227f1vMhoV5XnPCMc6iJonk1PAib1hzJ6X9WnYvbkuL8vmbKFOM5cUSkca5cXgeJLK9F2OBppWrS8wxKhomF0pdj8fNYSJZHxS8g_lz93_eoKO9IogKNl6-6DzHfW7kzExqGSQygNDVT6t75dIFkDoc2eN_Kh1s-S8it8WUcR1qUA9CHaSQ/s320/20220423_174708.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh03eq9dsEuvu7RWoBtC0xYpIVUEnfk1-YABmUDM0IX9ifcP0zQ2ZuUBIub1Vf3PLefc7qZ5aab2vzSaITbiPfVSjQPV9S-UBykqIJUdBKu-V0wMhiqDvGMwK8erupd8b6fggWySgPtHyU5Q43nWIdWTgQdd3LuEo4Jj0TzCD6a1fT-OSaRy1UobHZB_Q/s4000/20220423_175129.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh03eq9dsEuvu7RWoBtC0xYpIVUEnfk1-YABmUDM0IX9ifcP0zQ2ZuUBIub1Vf3PLefc7qZ5aab2vzSaITbiPfVSjQPV9S-UBykqIJUdBKu-V0wMhiqDvGMwK8erupd8b6fggWySgPtHyU5Q43nWIdWTgQdd3LuEo4Jj0TzCD6a1fT-OSaRy1UobHZB_Q/s320/20220423_175129.jpg" width="320" /></a></div><br /><div><br /></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-5992248368145949372022-02-10T16:09:00.001+01:002022-02-10T16:30:28.119+01:00Pan průvodčí<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Je čtvrteční odpoledne. Počasí za okny přímo vyzývá k výletu.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Vyrážím. Jdu asi pět kilometrů po cyklostezce mezi poli, směrem k malému nádraží za sousední vesnicí. Chvíli po mém příchodu přijíždí vlak. Celkem načas. Nastoupil jsem a pohodlně se usadil na začátku úplně prázdného vagónu. Mám to tady jenom pro sebe. Paráda.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiH_9olmYUhSNR1fH72xyh5tKeNY5O2Ueap2F0DDg7nqWj1y0UDaopGHaCPtWEG3usN7oYlTyOiDqI4QTHge5Istw188e6dqw0FjvzC5SXkp-yvGPHUoZ1IFKf-388kH-0t6W9TwBWPkuGSyqZycLD3Uz54w0wK8QmhLW8K4BBb3xu-iLBSHfC_JCDmPQ=s4000" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiH_9olmYUhSNR1fH72xyh5tKeNY5O2Ueap2F0DDg7nqWj1y0UDaopGHaCPtWEG3usN7oYlTyOiDqI4QTHge5Istw188e6dqw0FjvzC5SXkp-yvGPHUoZ1IFKf-388kH-0t6W9TwBWPkuGSyqZycLD3Uz54w0wK8QmhLW8K4BBb3xu-iLBSHfC_JCDmPQ=s320" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Průvodčí - trochu prostorově výraznější starší pán - přišel až v další stanici.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">"ZTP ze Zdětína do Krnska," povídám mu.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Na to hned začal bručet, že musí "v každý prdeli zastavovat". Prý: "Už aby to zdražili." A jestli nemůžu chodit pěšky nebo jet autobusem.</span></p><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">To, co mi průvodčí řekl, jsem si osobně nebral a pod rouškou se na něj usmál. Nemohl přece vědět, že jsem na nádraží přišel z Benátek a že pošlapu celou cestu kolem řeky zpátky.</span></div><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Když v cílové zastávce opustím vlak, ještě nahlížím do oken, jestli za některým mrzoutovu tvář nespatřím. Nestalo se. Ale co. Přeji tomu pánovi jen to dobré. Sejdu po silnici dolů do vsi, na malý okamžik se zastavím pod viaduktem, po němž jsem před chvilkou jel, a pak už se zvolna vydávám na svou pouť. Po levici Jizera, po pravici lesnatá stráň, nad hlavou mraky a v duši klid. Veliké kaluže v prvním úseku cesty, stejně jako slova nějakého morouse, mě dneska z míry nevyvedou.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiA7Hlxekbj-rjYToOJDvDzai9SjjjC9UZXWNCJPeWu8O8YiTo88nRfmckkEa9zKc6vC8lt8uhiQcG6-M23b7YVy-F7hBCjPMjSObMU_ohqdD-hbBKunhV4yk32qe6ctVzNRjCgBraswtYlYfdSl2BKKadZdDIP2m8RTrYMDk1ZJO4VXPXKTtQvF-8lMQ=s4000" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiA7Hlxekbj-rjYToOJDvDzai9SjjjC9UZXWNCJPeWu8O8YiTo88nRfmckkEa9zKc6vC8lt8uhiQcG6-M23b7YVy-F7hBCjPMjSObMU_ohqdD-hbBKunhV4yk32qe6ctVzNRjCgBraswtYlYfdSl2BKKadZdDIP2m8RTrYMDk1ZJO4VXPXKTtQvF-8lMQ=s320" width="240" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-31873815776224389032021-12-28T19:35:00.001+01:002021-12-28T19:37:50.887+01:00Šťastné a veselé!<div style="text-align: justify;">Vánoce všichni chápeme jako svátky pokoje a lásky. Přejeme si, ať jsou pro nás a naše bližní "šťastné a veselé". Jsem velmi rád, že naší rodině se toto přání celkem splnilo.</div><div style="text-align: justify;">Pravda, moc dárků jsem nerozdal. Dlouhodobě mám totiž značný problém pro kohokoli něco vymyslet, ať už k narozeninám, svátku nebo právě Vánocům. Není to tak, že bych na ostatní nemyslel. Myslím na ně, jenže vymýšlení dárků se mi opravdu nedaří. S nikým kromě mamky nejsem v tak úzkém kontaktu, abych mohl říct, že dotyčného dobře znám a vím naprosto jistě, co má rád. Případně tuším, jakého autora čte nebo jakou kapelu poslouchá, ale sžírají mě pochybnosti, jestli nějakou konkrétní knihu (nebo album) náhodou už nemá... Je to pro mě zkrátka složitý rébus. O to víc mě těší, že všech šest dárků, jež jsem rozdal, udělalo mým blízkým radost.</div><div style="text-align: justify;">Co jsem "od Ježíška" dostal?</div><div style="text-align: justify;">Pod stromečkem (malým umělým, který po natočení hraje) jsem kromě jednoho měkkého dárku našel krabičku s nějakými sladkostmi, několik knížek (třeba básnickou sbírku <i>Vy mně taky!</i> od Jiřího Žáčka), čelovku, cédéčko od Vladimíra Mišíka a ... poznámkový blok. To abych měl kam zapisovat svá další básnická dílka.</div><div style="text-align: justify;">S tradicemi jsme to letos nijak zvlášť nepřeháněli. Veškeré vánoční ozdoby, od slaměných hvězdiček přes barevné koule až po zlaté řetězy, zůstaly uloženy kdesi ve skříni. Ze všech pohádek jsme, pokud vím, zhlédli pouze druhý díl Anděla Páně. Taktéž jsme se obešli bez cukroví (nepočítám-li pár kousků o posledním adventním víkendu u táty). Jestli jsme ke štědrovečerní večeři měli bramborový salát? Ano, dělali jsme - dokonce dva druhy -, ale místo kapra jsme k němu pojedli klobásy, v mém a dědově případě i řízek.</div><div style="text-align: justify;">Jak jsme vánoční svátky strávili?</div><div style="text-align: justify;">Štědrý večer jsem už trochu naznačil. Na slavnostní večeři jsme já a mamka byli u dědy (jejího táty) na blízké vsi. Děda nám předal pár dárků, pak jsme se vrátili domů a rozbalili si ty ostatní. Sobotní Boží hod jsme prožili v klidu domova. V neděli, to jest na Štěpána, jsem za dědou jel znovu, tentokrát sám, a "vytáhl" jsem ho na malý odpolední výlet k pramenu v Kersku.</div><div style="text-align: justify;">A co včera?</div><div style="text-align: justify;">Včera jsem si dopřál celý den pro sebe a v raných dopoledních hodinách jsem se vypravil na cestu o poznání delší. Autobusem (nově zařazeným do systému Pražské integrované dopravy) jsem se nechal dovézt k železniční zastávce v Bakově nad Jizerou. Odtud jsem pak, přes dvě vesnice a tichým hájem v údolí potoka Rokytky, došel až na místo zvané Klokočka. Nad stejnojmenným pramenem zde stojí kaple zasvěcená svatému Prokopovi.</div><div style="text-align: justify;">Celou cestu tam i zpět do Bakova jsem si náležitě užil. A jedna otráveně vyhlížející servírka v hospodě, kde jsem se před odjezdem domů stavil na oběd, na tom zhola nic nemění.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><br /><img alt="" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI7GnT4P-XjWRyFRa3g3ZwseZO1d9YLo51pm_Pc72hsF_dAg2OyLmcvRP3fkulJOg6Kh4Pkyy94EbfBjNGMo5cMF8_XEv-pQnv_u0-_wiTZFLpntV_ml4ia6_OV8k-K7zfuaoqnkucG-30/w300-h400/image.png" width="300" /></div></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; color: #0000ee; text-align: center; text-decoration-line: underline;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Do nového roku bych vám všem, kdo moje články čtete, popřál jen to nejlepší. Pevné zdraví, hodně štěstí, lásky, klidu a pohody.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify; text-decoration-line: underline;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify; text-decoration-line: underline;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVgldLY9QCL-038OJR0m8WSg9SceZtZJXdl-nck-WbW5lhqc4qQe-JQqZVIJpnYLFzM4s-p364L_cP4vTyAuaL6fuTmYR4Fq-97TPxXVsi3kTelJVdL8fSlQ-mpbsG-HxsCJEiK1PWFHxd/" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2969" data-original-width="3865" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVgldLY9QCL-038OJR0m8WSg9SceZtZJXdl-nck-WbW5lhqc4qQe-JQqZVIJpnYLFzM4s-p364L_cP4vTyAuaL6fuTmYR4Fq-97TPxXVsi3kTelJVdL8fSlQ-mpbsG-HxsCJEiK1PWFHxd/" width="312" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAnFXGl4MW0YAH1DVknd_fl86vzADq-XGYTS2gUfl_rPKyG3OctRmhAVWhMSjuef5ujxTtSkfD_rxmO_W65bcy9my48UsXQRiG0ZHiZJWRf7erfaggPoex_ywFGiwW1geTcDrOpxLhP1dB/" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAnFXGl4MW0YAH1DVknd_fl86vzADq-XGYTS2gUfl_rPKyG3OctRmhAVWhMSjuef5ujxTtSkfD_rxmO_W65bcy9my48UsXQRiG0ZHiZJWRf7erfaggPoex_ywFGiwW1geTcDrOpxLhP1dB/" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOB8pZ4G6xlhnI2cvzi981ExpooQJ25Dxpe0dsxFa46MavCik1Dw6mSKPpyYTbymyxWV9fLEvBLQILFKvsc1zzFrKYMQjUHm6z_japYQ5l5w6dcM8Iv6IrSXbpW-RqaEzrxwItvh6cUSzE/" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOB8pZ4G6xlhnI2cvzi981ExpooQJ25Dxpe0dsxFa46MavCik1Dw6mSKPpyYTbymyxWV9fLEvBLQILFKvsc1zzFrKYMQjUHm6z_japYQ5l5w6dcM8Iv6IrSXbpW-RqaEzrxwItvh6cUSzE/" width="320" /></a></div><br /><br /></div></div></div></div></div></div></div></div></span></div></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-90801110990395824062021-11-11T16:31:00.001+01:002021-11-11T16:48:15.568+01:00Milostný dopis<p><span style="font-family: arial;"> <span style="font-size: 17px;">I.</span></span></p><span style="font-family: arial;"><br /><span style="font-size: 17px;">Čtu si milostné vzkazy</span><br />
<span style="font-size: 17px;">vyryté klackem do hlíny,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">prohlížím si nakreslená srdce</span><br />
<span style="font-size: 17px;">a vzpomínám,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">co se mi zdálo včera nad ránem.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Stál jsem</span><br />
<span style="font-size: 17px;">uprostřed klidné řeky,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">na ostrůvku s malým lesíkem.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Snad jsem se přebrodil,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">snad přeplaval,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">to už jsem zapomněl.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Vím jen,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">že slunečný byl letní den</span><br />
<span style="font-size: 17px;">a já, donaha vysvlečen,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">sestoupil na písčitý břeh</span><br />
<span style="font-size: 17px;">a ještě dál,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">až do průzračných vln.</span>
<br /><br /><span style="font-size: 17px;">II.</span>
<br /><br /><span style="font-size: 17px;">Pak přešly dvě noci,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">mezi nimi jeden den,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">úplně všední.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Návštěva u dědečka na vsi.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Práce až do soumraku,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">dvacetkrát opakovaná cesta</span><br />
<span style="font-size: 17px;">do nízkého sklepa</span><br />
<span style="font-size: 17px;">s károu plnou uhlí.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Do očí černý prach.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Milostné vzkazy vítr svál,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">žádná klidná zátiší</span><br />
<span style="font-size: 17px;">jako v pohádkách.</span>
<br /><br /><span style="font-size: 17px;">III.</span>
<br /><br /><span style="font-size: 17px;">Dnes</span><br />
<span style="font-size: 17px;">krajina</span><br />
<span style="font-size: 17px;">usíná</span><br />
<span style="font-size: 17px;">pod dvěma přikrývkami:</span><br />
<span style="font-size: 17px;">jedna je z lehkých, sivých mlh,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">jedna je z listů spadaných.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Ticho</span><br />
<span style="font-size: 17px;">jen občas prolomí cvrlikání</span><br />
<span style="font-size: 17px;">někde ve větvích,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">nesmělé hlásky z ptačích hnízd.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Potom zvon</span><br />
<span style="font-size: 17px;">třikrát zazvoní z kostelní věže,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">zvuk přeletí nad korunou rudého buku</span><br />
<span style="font-size: 17px;">i nad tím žlutým javorem.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Pod nohama zavátou zem,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">před očima zavátou zem,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">rezavě zlatou prudkou stráň,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">stromy obalené břečťanem.</span><br /><br /><span style="font-size: 17px;">Na každičký pestrý list</span><br />
<span style="font-size: 17px;">pan Podzim píše psaní,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">milostný dopis Matce Zemi.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Jen ona jej svede číst.</span>
<br /><br /><span style="font-size: 17px;">(9. - 11. 11. 2021)</span></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZhgCZORoyqg4Vnk1YmZRga9LRYRlJMlXAzCwFQeoxZbLK1ZYvRcvBg16EWmX3Dvws3A6HodmUEgHlMkCBiaDB75MswU2EzJpmkmvKCNpDi7BvVtYx8tagP9SJcVH226mGJojmqW2ztdJc/s2048/20211111_145029.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZhgCZORoyqg4Vnk1YmZRga9LRYRlJMlXAzCwFQeoxZbLK1ZYvRcvBg16EWmX3Dvws3A6HodmUEgHlMkCBiaDB75MswU2EzJpmkmvKCNpDi7BvVtYx8tagP9SJcVH226mGJojmqW2ztdJc/s320/20211111_145029.jpg" width="240" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUssLaPu5vEwp4M7SU0OZhXy3649wrKrIXJgg5aVdMotP_QDJgUMjQgGB9lte2NDww0gB2qRNPh1CPnnyfG7MKGVex4ncswx5yaV4TexA4Iwb-y4eZ2j5kSs1F1Vzl8xEVPWIMk5qAYain/s2048/20211111_145011.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUssLaPu5vEwp4M7SU0OZhXy3649wrKrIXJgg5aVdMotP_QDJgUMjQgGB9lte2NDww0gB2qRNPh1CPnnyfG7MKGVex4ncswx5yaV4TexA4Iwb-y4eZ2j5kSs1F1Vzl8xEVPWIMk5qAYain/s320/20211111_145011.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhL1V8CaL9XBbhZ6sbLUcrHfPsj5dY4gUSJvj7XYwBrlUSAEF2zpI0sYBwD1RYJvWjZ9x7MecJnTRuwZ-LkKg29B7zuFRitVz_G-abfG1XrSdyTpNuMY0SguZePcRW-y9XVEM-L02YsN6fe/s2048/20211111_141820.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1510" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhL1V8CaL9XBbhZ6sbLUcrHfPsj5dY4gUSJvj7XYwBrlUSAEF2zpI0sYBwD1RYJvWjZ9x7MecJnTRuwZ-LkKg29B7zuFRitVz_G-abfG1XrSdyTpNuMY0SguZePcRW-y9XVEM-L02YsN6fe/s320/20211111_141820.jpg" width="236" /></a></div><br /><!--/data/user/0/com.samsung.android.app.notes/files/clipdata/clipdata_bodytext_211111_161153_348.sdocx-->Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-54249536687675206192021-10-07T16:54:00.001+02:002021-10-07T16:54:11.636+02:00O podzimním čase<p><span style="font-family: arial;">Před několika týdny jsem byl svou známou dotázán, co mi pomáhá přežít podzim. Odepsal jsem, že je podzim moje nejoblíbenější roční období. Nato přišla druhá otázka: co na něm mám rád?</span></p><p><span style="font-family: arial;">Až dnes jsem se odhodlal (touto formou) odpovědět.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Začal bych asi tím, že se mi každý rok na podzim opravdu uleví. Jaro má sice svoji krásu, já však - coby alergik na některé pyly - procházím peklem. A v létě? Taky žádná sláva - ve třicetistupňových vedrech mám co dělat, abych vůbec nějak fungoval. Příchod podzimu je pro mě vysvobozením. Trávy už nekvetou, tropické teploty jsou tytam... Konečně pohoda.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Jako vášnivý turista a amatérský fotograf mám ale na podzimní době rád hlavně barvy. Lesy začnou hrát pestrou škálou teplých odstínů - od žluté přes zlatou, oranžovou, okrovou a červenou až po ty úplně nejtmavší vínové tóny. Pestrobarevné listí se snáší na většinou opuštěné pěšinky. Jak jdu, slyším jen jeho šustění pod svýma nohama, vítr ve větvích, ojediněle ptačí hlas... a jinak ticho.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQLlZKgdMHbl8K6lAy2V-wgT0VxUQKDZxsesav_eQN4XQwLECARwEkryVpcHfqWjbiVlbofqVkx5Eb4zXRd8uok6h7bPSYT6QHNBa-xRnY1wLyh9JLsCUlhVeYSzZACSUQMPaKnD_ecGlh/s2048/20211002_170834.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQLlZKgdMHbl8K6lAy2V-wgT0VxUQKDZxsesav_eQN4XQwLECARwEkryVpcHfqWjbiVlbofqVkx5Eb4zXRd8uok6h7bPSYT6QHNBa-xRnY1wLyh9JLsCUlhVeYSzZACSUQMPaKnD_ecGlh/s320/20211002_170834.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Pak, třebas dalšího dne, krajinu přikryjí závoje mlhy. Z ní jako stíny či neskutečná stvoření vystupují šedivé siluety stromů a ranní slunce, podobné spíše slabě planoucímu oranžovému oku.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">A ani ve chvíli, kdy už jsou zářivé barvy pryč, nevidím svět jako smutný. Drsný, syrový? Možná. Ale stále má pro mě své kouzlo.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">A co když prší?</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Takové dny, stejně jako prodlužující se večery, přímo zvou k tomu, aby se člověk usadil hezky v teple domova, rozsvítil lampu a začetl se do oblíbené knížky. Nebo si pustil nějakou pěknou muziku. Inu, každému podle jeho gusta.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Já vím, zní to všechno jako kýčovité romantické klišé. Ale co naplat, jiný asi už nebudu.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Přeji vám všem příjemné prožití podzimních dnů.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></p>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-6548708027770828222021-08-22T16:40:00.001+02:002021-08-22T16:40:16.612+02:00Vstoupil jsem do ticha<div style="text-align: left;"><span style="font-size: 17px;"><span style="font-family: arial;">Vstoupil jsem do ticha lesních pěšin</span></span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 17px;"><span style="font-family: arial;">a ono vstoupilo do mého nitra,</span></span></div>
<span style="font-family: arial;"><span style="font-size: 17px;">do hlubin mojí duše vniklo,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">naplnilo každý kout.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Ač kolem mě zní lidské hlasy,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">smím dál na jeho vlnách plout.</span>
<br /><br /><span style="font-size: 17px;">Vstoupil jsem do ticha,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">ticho mě prostoupilo,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">do duše i mysli,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">do těla se vlilo.</span>
<br /><br /><span style="font-size: 17px;">Vstoupil jsem do ticha,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">tichu se odevzdal.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Ač z dálky hlasy zní,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">ticho se šíří dál.</span>
<br /><br /><span style="font-size: 17px;">To ticho nemizí,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">ač světu naslouchám.</span><br />
<span style="font-size: 17px;">Je ve mně a já v něm,</span><br />
<span style="font-size: 17px;">v srdci ho stále mám.</span></span><!--/data/user/0/com.samsung.android.app.notes/files/clipdata/clipdata_bodytext_210822_163347_443.sdocx--><div><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: 17px;"><br /></span></span></div><div><span style="font-family: arial;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5YG_JKlX6S9llFaEsUvDTxUvX7HEy3CCjvo3NyWsyAqm6PCkqLn7hQ7TADJGhNtTOXbCVWYN2jRx0zPqnNuB8D5EFrhvgGoqy8IZdGPoZNHGN7K_z92NXWw0eB_edVcweXHFTHCWAD1ce/s2048/20210822_162618.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5YG_JKlX6S9llFaEsUvDTxUvX7HEy3CCjvo3NyWsyAqm6PCkqLn7hQ7TADJGhNtTOXbCVWYN2jRx0zPqnNuB8D5EFrhvgGoqy8IZdGPoZNHGN7K_z92NXWw0eB_edVcweXHFTHCWAD1ce/s320/20210822_162618.jpg" width="240" /></a></div><br /><span style="font-size: 17px;"><br /></span></span></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-89020710082093216622021-06-19T20:26:00.000+02:002021-06-19T20:26:05.592+02:00Životní paradoxy<div style="text-align: left;"><i><span style="font-family: times;"><b>Já u pramene jsem a žízní hynu;<br />horký jak oheň, zuby drkotám;<br />dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;<br />ač blízko krbu, zimnici přec mám;<br />nahý jak červ, oděn jak prelát sám,<br />směji se v pláči, doufám v zoufání;<br />mně lékem je, co jiné poraní;<br />mně při zábavě oddech není přán;<br />já sílu mám a žádný prospěch z ní,<br />srdečně přijat, každým odmítán.</b></span></i><br /></div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Tak začíná balada, kterou François Villon (1431 - 1463) napsal v Blois, u dvora vévody Orleánského. Ale o tomto významném francouzském básníkovi pozdního středověku tady dneska psát nechci.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Jak asi čtenář postřehl, v básni se to jen hemží prohlášeními, jež si zhusta protiřečí. Větami a slovními spojeními, nad nimiž zůstává rozum stát. Podivuhodnými, naprosto neočekávanými a nepravděpodobnými jevy. Jedním slovem: paradoxy. Voil</span><span style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">à!</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Když se totiž ohlédnu za uplynulými třiceti lety svého života, chtě nechtě si musím přiznat, že se v něm nejrůznějších paradoxů vyskytlo (a dosud vyskytuje) víc než dost. O některé z nich bych se s vámi dnes rád podělil.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></span></div><h3 style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Vodomil</span></span></h3><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Mám rád vodu. Na tom by asi nebylo vůbec nic divného ... za předpokladu, že bych uměl plavat. Jenže já, bohužel, jsem neplavec. Sice vím, jak se to dělá, ale zkoordinovat správně pohyby rukou a nohou mi zkrátka není dáno. Jednou - byl jsem tehdy ještě dítě - dokonce stačilo málo k tomu, abych se utopil.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Střih v čase... Je mi (asi) 7 nebo 8 let. Trávím jedno letní odpoledne s tátou a starším bráchou Lukášem na přírodním koupališti v jihočeských Trhových Svinech. Stoupám po schůdcích na jednu ze skluzavek (byla tenkrát, myslím, natřená žlutě). Táta s bráchou jsou na nafukovací matraci. Brácha dostává za úkol mě chytit. Jsem na vrcholu. Sedám si. Odstrčím se. Jedu. A pak ... ŽBLUŇK! Na chvíli se nade mnou hladina zavřela, jsem v zeleném vodním světě. Brácha to nestihl. Naštěstí mě brzy z vody na matraci vytáhl táta. Jsem zachráněn.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Přes tento zážitek, jenž mohl být klidně mým posledním, jsem na vodu nezanevřel. Tam, kde stačím, se do ní ponořím rád. Ba nemám ani strach cestovat lodí. Každou plavbu, kterou jsem dosud absolvoval, jsem si náramně užil. Pokud do toho tedy nepočítáme jednu cestu přívozem přes Vltavu z pražské Výtoně na Císařskou louku v září před osmi lety. Tehdy jsem trochu nahnáno měl, protože ono maličké plavidlo se se mnou a mojí mamkou povážlivě naklánělo nazad... Ale do cíle jsme tenkrát živi a zdrávi dopluli.</span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBaYAD2J0YndnVf6DXfoDiHug3Te59c2Bm9YAwWypL_fAtZR5G9HuqxsxZ06HedwRW6XJDa6HkcfHN8-XwFnezTP6mTvzU2rCsqw5UdxO8UPmSlUzZGaaFQHgXEpQCj6Bd8ylcxVQuuCNl/s2048/FSCN0729.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBaYAD2J0YndnVf6DXfoDiHug3Te59c2Bm9YAwWypL_fAtZR5G9HuqxsxZ06HedwRW6XJDa6HkcfHN8-XwFnezTP6mTvzU2rCsqw5UdxO8UPmSlUzZGaaFQHgXEpQCj6Bd8ylcxVQuuCNl/w400-h300/FSCN0729.JPG" width="400" /></a></div><span style="font-family: arial;"><br /></span></span></div><h3 style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Trpaslík</span></h3><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">"Já nechci růst! Já chci být trpaslík!"</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">To jsem ještě jako malý kluk naprosto vážně prohlašoval. No, neprošlo mi to. Záhy byla zahájena hormonální léčba, díky níž se ze mne stal obr, kterému do dvoumetrové výšky schází jen 9 centimetrů... Ne, trpaslíkem už fakticky nebudu. Spíš, aspoň na nějakou dobu, naopak nejvyšším členem rodiny.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><h3 style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Kazatel, který ztratil víru</span></h3><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Asi jako každé jiné dítě, i já měl nepřeberně mnoho představ o tom, čím bych jako dospělý chtěl být. Ne, u mě nešlo o žádné popeláře nebo kosmonauty. Měl jsem jasno, že ze mě bude módní návrhář nebo architekt, případně (zase z jiného oboru) závodník ve Formuli 1.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Ale úplně první, o čem jsem snil, byla dráha kněžská. Zkrátka a dobře, viděl jsem se, jak někde v kostele promlouvám k věřícím z kazatelny. Jenže život v rodině skrz naskrz ateistické mě na dlouhá léta od Boha a věcí duchovních odvrátil. Cestu zpět hledám dosud.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>K dalším jen krátce:</b></span></div><div style="text-align: justify;"><ul><li><span style="font-family: arial;">Středoškolské studium (obor knihkupectví) jsem zakončil maturitou s vyznamenáním, a přece jsem zatím nebyl nikde zaměstnán (dobrovolnictví v domově seniorů nepočítám).</span></li><li><span style="font-family: arial;">Dokážu sepsat dlouhou stať, ale je pro mě těžké někomu něco vyprávět "naživo".</span></li><li><span style="font-family: arial;">Učil jsem se anglicky a francouzsky, ale s cizincem bych se nedomluvil (nestíhám).</span></li><li><span style="font-family: arial;">Někdy je pro mě obtížnější dešifrovat, jak druhý člověk svá slova myslí, než vyluštit středně těžké sudoku.</span></li></ul><div><span style="font-family: arial;">Našlo by se toho samozřejmě ještě mnohem víc, ale to by bylo na dlouhé povídání. Děkuji, že jste dočetli až sem. Mějte se krásně. A doufám, že to pro vás nebyla ztráta času. To bych vážně nerad.</span></div><div><span style="font-family: arial;">Au revoir, mesdames et messieurs.</span></div></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-51909958010575027512021-04-21T16:51:00.001+02:002021-04-26T09:03:38.196+02:00Trnky<p> Tam, kde se do lesa vchází,</p><p>pár bíle rozkvetlých stromů stojí,</p><div style="text-align: left;">pár trnek a planých jabloní.</div><p>Po bílém kvítí vítr zavoní.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_gTRh13LnzH3UDDsjJLaSl-SJOoKVJ1X-GCkZOU95bS-LvBOeqKbcVsZSBEiOePtXbi-Jevx76Pzwo01uJ-9DwN64Nw2lQWQrbawNq-HqxGplxqe5bQJTjHqEZMMs8ppFP_8QHVSA6Zxc/s2048/20210421_145845.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_gTRh13LnzH3UDDsjJLaSl-SJOoKVJ1X-GCkZOU95bS-LvBOeqKbcVsZSBEiOePtXbi-Jevx76Pzwo01uJ-9DwN64Nw2lQWQrbawNq-HqxGplxqe5bQJTjHqEZMMs8ppFP_8QHVSA6Zxc/s320/20210421_145845.jpg" /></a></div><br /><p><br /></p><p>Kráčím pěšinkou v prosluněném háji,</p><p>písničky ptačí se z korun ozývají.</p><p>Jdu hlouběji, kde lesní pěšina</p><p>v trávě se zvolna ztrácet začíná.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSe8WUiHlkYUiW3gcHMBavfCnL5yEy5Zq5jXpL2KYq7xFSwft7jEMlmAeUGs67Ytba1KX-P9L-hhE4Y66pC7gKZvY5mMaQH4bfyccG0EyRxjLlIJh0TObFSXgwGKMZ29QtMzT4BMIEQ7B8/s2048/20210421_150840.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSe8WUiHlkYUiW3gcHMBavfCnL5yEy5Zq5jXpL2KYq7xFSwft7jEMlmAeUGs67Ytba1KX-P9L-hhE4Y66pC7gKZvY5mMaQH4bfyccG0EyRxjLlIJh0TObFSXgwGKMZ29QtMzT4BMIEQ7B8/s320/20210421_150840.jpg" width="320" /></a></div><br /><p><br /></p><p>Aniž bych kamkoli příliš spěchal,</p><p>záhy jsem dědinu za zády nechal.</p><p>Pode mnou z trávy je koberec zelený.</p><p>Tu spatřím trnky jak bělostné zjevení,</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcQixI9o86jjuBaUbiEirwQKdnyEXfOruD4Wx4h-9bkzxYGnMAuIfcnld-NcCCuJxn6XSzN9v5YNhxU5OWXoBvz8y9pYJoVbpZeSwvQsoNgWQCqgewD8qhYnsdpW_rGqeuaSfJhllpD4kS/s2048/20210421_150953.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcQixI9o86jjuBaUbiEirwQKdnyEXfOruD4Wx4h-9bkzxYGnMAuIfcnld-NcCCuJxn6XSzN9v5YNhxU5OWXoBvz8y9pYJoVbpZeSwvQsoNgWQCqgewD8qhYnsdpW_rGqeuaSfJhllpD4kS/s320/20210421_150953.jpg" /></a></div><br /><p><br /></p><p>něžné a půvabné jak lesní víly.</p><p>Své oči nemohu odtrhnout chvíli.</p><p>Pak ale přece jdu, cesta vede dál,</p><p>vzpomínku krásnou však vítr neodvál.</p><p><br /></p><p>(Jiřice, 21. 4. 2021)</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHqiLQr4wuompzUSz0sMcP5EpF1ZWKjPhCYDG00HgwLscSfTHMS3R3EEwvW8XWuA0x0grF5O7ys9LfuXLb6EpKUkXfKV2boeoUJte_DpO5YXMzBR-EFWVFL9ei2FQ28xivPZzAen_M6MQy/s1200/20210421_153841.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1028" data-original-width="1200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHqiLQr4wuompzUSz0sMcP5EpF1ZWKjPhCYDG00HgwLscSfTHMS3R3EEwvW8XWuA0x0grF5O7ys9LfuXLb6EpKUkXfKV2boeoUJte_DpO5YXMzBR-EFWVFL9ei2FQ28xivPZzAen_M6MQy/s320/20210421_153841.jpg" width="320" /></a></div><br /><p><br /></p>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-26483395430102210932021-03-23T15:35:00.002+01:002021-04-26T09:01:25.789+02:00Doteky<div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Dotknout se vln, jež vítr žene.<br /></span><span style="font-family: arial;">Dotknout se vln, v nichž oblaka se odráží,<br /></span><span style="font-family: arial;">či jen fotografií je zachytit...<br /></span><span style="font-family: arial;">Tisknu spoušť. Pak dále musím jít<br /></span><span style="font-family: arial;">a jen ten vítr moje kroky provází.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span><span style="font-family: arial;">Dotknout se stínů, jež koruna stromu vrhá.<br /></span><span style="font-family: arial;">Dotknout se stínů, když slunce vyjde z mraků,<br /></span><span style="font-family: arial;">to nemožné je! Stín do dlaní nechytíš.<br /></span><span style="font-family: arial;">S příchodem mraků rozplyne se spíš,<br /></span><span style="font-family: arial;">pak posměšně zní hlasy zpěvných ptáků.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span><span style="font-family: arial;">Dotknout se duše, jež je ti blízká...<br /></span><span style="font-family: arial;">Dotknout se duše, toť velmi snadné.<br /></span><span style="font-family: arial;">Stačí tak málo. Proto važ,<br /></span><span style="font-family: arial;">jak a čím se jí dotýkáš.<br /></span><span style="font-family: arial;">Stačí zlé slovo - a duše chřadne.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span><span style="font-family: arial;">(22. 3. 2021)</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirZ3aNShH_1dHY49KZ10BX0UNKpFFeXnHTtPAhEuiJF5hREW931xSYmv9LnS7Say7PE6uc_jB-p5zifh7D1ekMopPtUoCFIzArBPvuqerjODZqZ4KQJAlpd28d6dnwhXrDV2a8vQL_TZ87/s2048/20210322_113428.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1252" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirZ3aNShH_1dHY49KZ10BX0UNKpFFeXnHTtPAhEuiJF5hREW931xSYmv9LnS7Say7PE6uc_jB-p5zifh7D1ekMopPtUoCFIzArBPvuqerjODZqZ4KQJAlpd28d6dnwhXrDV2a8vQL_TZ87/s320/20210322_113428.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-81798376028475185562021-02-08T14:06:00.002+01:002021-04-26T09:00:41.673+02:00Zimní romance <p><span style="font-family: arial;">"Únor bílý -<br />
pole sílí,"<br />
zní stará pranostika.<br />
Už zas padlý sníh<br />
leží na pláních,<br />
a tak si nenaříkám.<br />
<br />
Mám zimu rád,<br />
jak račte znát,<br />
zaváté cesty, mráz.<br />
Zem odpočívá, tiše spí.<br />
Jen vítr větvím vypráví<br />
a zvolna plyne čas.<br />
<br />
Perokresba korun holých,<br />
bílo na střechách i v polích:<br />
čaruj, Zimo, kouzli jen!<br />
Za měsíc, až jaro přijde,<br />
vzpomínka po tobě zbyde,<br />
divukrásná jako sen.<br />
<br />
(7. 2. 2021)</span><!--/data/user/0/com.samsung.android.app.notes/files/clipdata/clipdata_210208_140134_038.sdoc--></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzUHZ7W0ceDmOeWOFwB3tHpqRn0xbTtBKn_EJ9vwWHi5phSkh33gyGYO574vijxn53kX1wSVrPVK8rFLe7M_6NBlzUNr6KChmYZ4RaTAFmO98Iyx6gYeycOt5VeSx72r-WXxB5quOFYdCa/s2048/20210207_131941.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1319" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzUHZ7W0ceDmOeWOFwB3tHpqRn0xbTtBKn_EJ9vwWHi5phSkh33gyGYO574vijxn53kX1wSVrPVK8rFLe7M_6NBlzUNr6KChmYZ4RaTAFmO98Iyx6gYeycOt5VeSx72r-WXxB5quOFYdCa/s320/20210207_131941.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiA-8XcCWmnPoGV_h-cWNtMYZxbjun4L2PETZMy2W2GywNNVKRNt4PKG_VOcVjfumHkRKLOtjMI3DNpxtCCnHpQnKZh4bFj_PeiLyR5Y7MvLvZXQO8VmLhyphenhyphen-lwY_n0jRF9mqeP111d0FAAH/s2048/20210207_121940.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiA-8XcCWmnPoGV_h-cWNtMYZxbjun4L2PETZMy2W2GywNNVKRNt4PKG_VOcVjfumHkRKLOtjMI3DNpxtCCnHpQnKZh4bFj_PeiLyR5Y7MvLvZXQO8VmLhyphenhyphen-lwY_n0jRF9mqeP111d0FAAH/s320/20210207_121940.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span><p></p>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-78407013495817942502021-01-22T23:17:00.002+01:002021-01-22T23:21:34.233+01:00Já, stará škola<div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Nalijme si čistého vína. Do světa svých "normálních" vrstevníků (a mladších) nikdy patřit nebudu. V některých ohledech totiž naprosto nejdu s dobou...</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><i>(Následuje fiktivní rozhovor, kde mě zpovídá typický představitel mladší generace.)</i></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><div style="font-family: "Times New Roman";"><span style="font-family: arial;"><b><br /></b></span></div><div style="font-family: "Times New Roman";"><span style="font-family: arial;"><b>Máš chytrej mobil?</b></span></div><div style="font-family: "Times New Roman";"><span style="font-family: arial;">Mám. Ale pořídil jsem si ho teprve nedávno. Do té chvíle jsem měl starý tlačítkový - a byl jsem s ním víc než spokojen.</span></div><div style="font-family: "Times New Roman";"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="font-family: "Times New Roman";"><span style="font-family: arial;"><b>Co rád hraješ? Myslím na počítači nebo mobilu...</b></span></div><div style="font-family: "Times New Roman";"><span style="font-family: arial;">Možná tě překvapím, ale já na počítači skoro nehraju. Je to pro mě ztráta času. A když na to přece jednou za uherskej rok dostanu chuť, pak rozhodně nepařím žádnou střílečku. Spíš něco logického.</span></div><div style="font-family: "Times New Roman";"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>Jsi na Instagramu?</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Díky, ale Facebook a Twitter mi zatím bohatě stačí.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>Aha. A jakej je tvůj oblíbenej DJ?</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Žádnej. Elektronická muzika jde mimo mě. Ale ty si klidně poslouchej, co chceš.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>A co teda posloucháš?</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Asi tě zklamu - žádná současná hvězda to není. Žádnou Katy Perry, Miley Cyrus, Lady Gaga (a jak se všechny ty dnešní zpěvačky jmenují) ... u mě neuslyšíš. Sázím na poctivou muziku. Starej dobrej rock, ska a reggae, folk, šansony. Sigur Rós, Nightwish, Kiss, Queen, Pink Floyd, občas The Clash, Rammstein, Nirvana nebo Motörhead, ... z českých kapel a interpretů Visací zámek, Kabát, Divokej Bill, Sto zvířat, Švihadlo, Basta Fidel, Zuzana Navarová, Radůza, Žalman, Jelen, občas Xindl X. Pokud jde o šansony, pak jsou mému srdci nejbližší Charles Aznavour, Gilbert Bécaud a Jacques Brel, ze současných si sem tam poslechnu Zaz. Tohle je moje gusto.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>To mi nic neříká, ale dobře... Co e-knihy? Dobrá věc, že jo?</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Nemyslím si. Dávám přednost klasickým papírovým. E-knihy podle mě nemají duši.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>OK. Máš rád severský detektivky?</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Zatím jsem přečetl pouze jednu, a to Cestu černých ovcí od finského spisovatele Harriho Nykänena. Ale popravdě, detektivky, krimi ani thrillery příliš nevyhledávám. A pokud přece jen zatoužím po něčem temnějším, je pro mě jasnou volbou Edgar Allan Poe. Konkrétně jeho povídky Pád do Maelströmu, Sud vína amontilladského nebo Jáma a kyvadlo.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Ovšem, mnohem radši se zasměju. Třeba u knížek Roberta Fulghuma nebo - když už se ptáš na autory ze severu - Švéda Fredrika Backmana. Doporučil bych například román Babička pozdravuje a omlouvá se.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Moje nejoblíbenější spisovatele však najdeš mezi těmi, kteří už na světě (kratší, či delší dobu) nejsou. Vedle již zmíněného E. A. Poea k mým oblíbencům patří Gabriel García Márquez (1927 - 2014), průkopník magického realismu (doporučil bych knihy Všechna špína světa nebo Oči modrého psa), ale i mistr reportáže (Zpráva o jednom únosu). Dál musím zmínit Geralda Durrella - zoologa a prozaika, barvitě a s humorem líčícího (zejména) své expedice do rozličných koutů světa (nejradši mám jeho knížku Opilý prales). Následuje Truman Capote (1924 - 1984), jmenovitě jeho díla Luční harfa a Hudba pro chameleony. O básnících (například těch "prokletých") už byla řeč v jiných článcích.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>Cože? Ty čteš básničky?</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Nejenže poezii čtu, ale i sám píšu. Ostatně, i ty - pokud zrovna neposloucháš techno - máš rád poezii. Protože co jiného je text tvojí oblíbené písničky než báseň? Napadlo tě to někdy?</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><i>(ticho)</i></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>Jsi úplně mimo...</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">To je možné. Ale především jsem svobodný. A věř, že mi takhle ke štěstí skoro nic nechybí.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>Hm... A co si představuješ pod slovem "svoboda"?</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Moci si zvolit vlastní cestu. Ne podle aktuální módy nebo cizích očekávání, ale podle toho, kam mě vede má duše. Respektovat, že cesta každého člověka na planetě je jiná. A přát sobě i druhému, ať dojde štěstí.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Ale nejsem žádnej guru, takže to ber jenom jako můj pohled na věc. Jsem taky "jen" člověk - a jak říká jedna okřídlená věta, mýlit se je lidské.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Pokoj tvojí duši, bratře.</span></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-85458138410569930042021-01-01T10:36:00.001+01:002021-01-01T10:36:57.430+01:00Ohlédnutí za rokem 2020<div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Máme za sebou rok, kdy nezůstal kámen na kameni.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Rok, který drtivé většině lidí mnohem víc vzal než dal.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><b>Jak jsem jím prošel já?</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">V lednu jsem měl skvělou příležitost poprvé (a doufám, že ne naposledy) vystupovat na nymburském hudebně-poetickém večeru <a href="http://www.kychanidosazi.cz" target="_blank">Kýchání do sazí</a>. O dva měsíce později, jak všichni víme, se začal naší zemí šířit koronavirus. Já jsem ho (snad) nechytil, ale i tak jsem s kulturou měl nadlouho utrum.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Březen - vyhlášení nouzového stavu, izolace a povinnosti nosit roušky. Jelikož jsem absolutně nevěřil, že pohyb s nasazenou rouškou zvládnu, zavřel jsem se na první víc než týden doma, mezi čtyřmi stěnami a ponořil se do čtení časopisů, jmenovitě Lidé a Země. Když už se nemůžu do zahraničí podívat opravdu, tak alespoň "prstem po mapě". Po těch několika dnech jsem se však přece jen nechal přesvědčit, abych nějakou alternativu zakrytí nosu a úst akceptoval. A jelikož platilo nařízení, že na nákupy smí chodit jen jeden člen domácnosti (v našem případě mamka), měl jsem najednou pro sebe každý den moře času. Otevřela se mi možnost prozkoumávat dosud neznámé cesty v nejbližším okolí města, kam leckdy mimo mě nezavítala živá duše.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Co mě zamrzelo (ale chápu, že to jinak nešlo), bylo uzavření restaurací a kaváren. Ve své oblíbené kavárničce jsem se mohl zastavit jenom párkrát (dalo by se spočítat na prstech jedné ruky). O setkáních s kamarády jsem si mohl, až na dvě výjimky v době letního uvolnění, nechat leda tak zdát. Tedy, izolaci jsem dlouho zvládal celkem dobře, být "jen" sám se sebou mi potíže nikdy příliš nečinilo. Avšak i na mě v posledních měsících začala občas doléhat samota.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGVZQNEmku7LJudV1trjzf2OzDTGdAx8YGpm41jzy29sAOwDCuJJ7bgEdue4ik_6uC0ApSL-3J_9GYA7HIPYSHFZ1AU_3BEA0pnrqk94T64qBA_6Kzyj9iPXgRQeFnabxYyFe4pUUiPPmq/s2048/FSCN8752.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGVZQNEmku7LJudV1trjzf2OzDTGdAx8YGpm41jzy29sAOwDCuJJ7bgEdue4ik_6uC0ApSL-3J_9GYA7HIPYSHFZ1AU_3BEA0pnrqk94T64qBA_6Kzyj9iPXgRQeFnabxYyFe4pUUiPPmq/s320/FSCN8752.JPG" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Opravdu z celého srdce děkuji Bohu, že je rok 2020 za mnou a že jsem ho přežil (relativně) ve zdraví.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><b>Na co se v novém roce těším?</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Třeba na vydání mé první básnické sbírky, nazvané <b><i>Vnitřní země</i></b>.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Na to, až se zase budu moci beze strachu setkávat s těmi, které mám rád.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Na to, až bude po viru veta a já si budu moci splnit svůj cestovatelský sen - vyrazit vstříc severským zemím. Norsko, Laponsko, Island - to jsou kraje, kam mě to táhne už dlouhá léta.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">A ještě pár přání, možná trochu zbožných.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Chtěl bych si konečně najít partnerku, práci ve svém oboru a "vyletět z hnízda". Vždyť mi už co nevidět bude třicet - a já pořád ještě bydlím u maminky! Ostuda na n-tou...</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Přeji vám do roku 2021 vše nejlepší. Pevné zdraví, hodně lásky, klidu, pohody a ať se vám plní vaše sny a přání.</span></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-11864429069143429902020-11-30T20:07:00.001+01:002020-11-30T20:07:43.324+01:00Skrytá zahrada<div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Šli jsme starým městem jen tak, nazdařbůh bloudili jeho dlážděnými uličkami. Tu náhle, málem jako zjevení, otevírá se nám pohled do úzké ulice, kde kamenná dlažba končí a začíná svěží zelená tráva. Neváháme ani vteřinu. Vcházíme.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Za bíle natřeným domem objevujeme skrytou zahradu. Vede jí pouze jediná, pískem vysypaná cesta, již lemují květiny. Rudé a modré. Rudé tulipány, někde (jaký div) sytě červené růže. Nafialovělé květy, snad hyacinty. Za nimi po levici jezírko, po pravici plot, za kterým - ještě zvláštnější - nevidím město, jenom travnatý, tu a tam stromy posetý svah a nekonečnou dálku krajiny.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">S dámou po svém boku dojdu parkem až na konec, opět do náruče starého města, před zdobný portál gotického chrámu.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Na zpáteční cestě mě dáma opouští. A já zčistajasna vidím svět (doslova) v jiných barvách. Písčitá cesta je bílá, dokola kouřově modrá tráva, u pěšiny lavičky stejného odstínu. Jediné, co se nezměnilo: květiny. Hyacinty, tulipány, růže stejně rudé jako před chvílí. Samy bez proměny v úplně jiném světě.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjG9Dln95nj9xIXbShVwMuO0t-fxeVQ8VA-bupKienDDJdf_KJprR5lC4AH5oHuf1sst2QWnExhxvBfMrT_cgc2sNU_8vIa4snScXiFC5hQhSZIhBFtilOMWBH0HNKDvEX9ZMJdRJMx4lL9/s2048/DSCN9558.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1433" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjG9Dln95nj9xIXbShVwMuO0t-fxeVQ8VA-bupKienDDJdf_KJprR5lC4AH5oHuf1sst2QWnExhxvBfMrT_cgc2sNU_8vIa4snScXiFC5hQhSZIhBFtilOMWBH0HNKDvEX9ZMJdRJMx4lL9/s320/DSCN9558.JPG" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-73259645483317371072020-10-18T20:37:00.001+02:002020-10-19T09:41:08.247+02:00Správnej chlap? Asi sotva...<div style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Znám několik lidí, kteří se označují za tzv. nebinární. Že někteří tápete, co to znamená? Zjednodušeně asi tolik, že se takový jedinec necítí být ani mužem, ani ženou.</span></div><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Já se k takovým ale nepočítám.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Jsem muž - byť, uznávám, v některých ohledech dost atypický.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">V čem konkrétně?</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Nevadí mi, když žena (v současnosti třeba moje máma) ráda sleduje romantické filmy. Nad těmi většina "normálních" chlapů ohrnuje nos. Já ne. Chápu, že nejedna z dam touží po nějakém "princi na bílém koni". Každému, co má rád. Dokud to nejsou žádné katastrofické "kusy", nevidím nejmenší problém. Osobně bych ovšem televizi nemusel mít vůbec. Po většinu času, s výjimkou večerních zpráv a sem tam nějaké vědomostní soutěže, by totiž zůstávala vypnutá.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Nechodím fandit - ani na hokej, ani na fotbal. Jednak proto, že ani jeden z uvedených sportů mě příliš nezajímá (fotbal mě míjí velikánským obloukem), jednak z toho důvodu, že jako sluchově lehce hypersenzitivní jedinec bych se na stadionu, obklopen hlasitě skandujícími (a občas znenadání troubícími) fanoušky, jistojistě zhroutil.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRviJq9a9CCFVb4WlnoWJ9IbD8xS1nMNVI-opjbnCw8eiaKfQ-jVZfoz9m9oaQsQY2gb79CCLGJDiWaVectgn2fEZ3f9g6n6c2XOnXp5HFqJ7MkXS7ub3mTe-exAimq81rEMoLVZKJvkH7/s2048/DSCN9221.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2048" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRviJq9a9CCFVb4WlnoWJ9IbD8xS1nMNVI-opjbnCw8eiaKfQ-jVZfoz9m9oaQsQY2gb79CCLGJDiWaVectgn2fEZ3f9g6n6c2XOnXp5HFqJ7MkXS7ub3mTe-exAimq81rEMoLVZKJvkH7/s320/DSCN9221.JPG" /></a></div><br /><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Krom toho, že poezii sám píšu, jsem i její náruživý čtenář. Může se vám to zdát zvláštní, ale tak se věci opravdu mají. Moje láska k básním začala už na druhém stupni základní školy sbírkou <i>Jak mi dupou králíci</i> od Jana Vodňanského. Ode dne, kdy jsem si tuhle knížku odnesl ze školní knihovničky, jsem kouzlu veršů propadl a. Svazky poezie z různých zemí i dob začaly přibývat a dnes se už do mé knihovny ani nevejdou. Je tu zastoupeno několik autorů současných (třeba už zmiňovaný Vodňanský), něco z děl francouzských "prokletých básníků" (Baudelairovy Květy zla, Rimbaudův Opilý koráb, ...), Morgensternovy Šibeniční písně, pár svazků české avantgardy (Wolkerův Host do domu, Nezvalovy Básně noci), jedna knížka veršů od </span><span style="font-family: arial;"><span style="text-align: left;">Fran</span><span style="text-align: left;">ç</span><span style="text-align: left;">oise
Villona, jedna sbírka haiku od japonského básníka Santóky ... a mnoho dalšího.</span></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Ačkoli jsem se narodil v Mladé Boleslavi, tedy městě známém výrobou aut, moc se o automobily nezajímám. Celý můj zájem o auta se, kolem a kolem vzato, omezuje na následující: někdejší sledování závodů Formule 1 (dokud se někdy před deseti lety nestaly výlučně záležitostí placených kanálů), občasné vyfocení nějakého "veterána" a fakt, že znám z paměti loga asi dvaceti automobilek. Tím to končí. Řidičský průkaz? Děkuji, ale nechci. Není pro mě žádnou hanbou využívat veřejnou dopravu. A pak, úplně nejraději, kam to jen lze, chodím pěšky a v poklidu, pěkně zblízka, vychutnávám krásy okolní krajiny.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">"Chlapi myslej jenom na jedno," říkají občas některé ženy pohrdlivě, přičemž tím "jedním" míní sex. O mně (a zcela jistě i o mnohých dalších) se ale tohle tvrdit nedá. Popravdě, v mém případě je tomu spíše naopak - sex a věci s ním spojené jsou asi tím posledním, k čemu se má mysl tu a tam zatoulá. S čímž jsem dost narážel mezi spolužáky v osmé a deváté třídě. Zatímco jiní hoši se o přestávkách nebyli pomalu schopni bavit o ničem mimo oplzlé fantazírování, já se jejich debat snažil neúčastnit. A jelikož jsem ani moc nemluvil s děvčaty, začali mě považovat za gaye. Nepochopili, že příčina spočívá zcela jinde. Ne, že bych neuměl ocenit ženskou krásu. Jen jsem zkrátka na nějaké randění, sex ani cokoli podobného neměl ještě pomyšlení. Učení a umělecká tvorba - to byl celý můj svět. Nutno dodat, že za těch dvanáct let, co jsem dal základní škole sbohem, se na těchto záležitostech změnilo jen málo. Dosud jsem žádnou slečnu "nesbalil". Ne, že bych nechtěl, ale jsem v tomto ohledu totální analfabet.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Kdo znáte mou výtvarnou tvorbu, určitě jste si všimli, že právě nešetřím barvami a že jsem se tak trochu "zasekl" na ztvárňování různých vymyšlených krajin, zvířat, ptáků a květin na sto plus jeden způsob. Bez mučení se vám přiznám, že pestré barvy miluji - nejen v kreslení, ale i v oblékání. Na rovinu, existuje pouze málo odstínů, které bych si na sebe nevzal. Tudíž, není ničím neobvyklým najít v mém šatníku kousky skoro všech myslitelných barev - včetně mnohými vysmívané růžové. Ovšem, ze všech nejradši mám žlutou a zelenou. Žlutá (ve středověku neznámo proč označovaná za barvu zrady) svítí jako slunce a (aspoň dle mého) vyzařuje radostnou, pozitivní energii. A zelená, to je pro mě klidná, laskavá náruč hlubokých lesů a zdánlivě nekonečných travnatých plání. Je pro mne barvou naděje a života.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Co mám naopak s ostatními muži společného? Tedy... kromě toho, že biologicky jsem muž každým coulem?</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Třeba to, že téměř nezvládám dělat víc věcí současně. Pokud se jedná o případy typu cvičení / vykonávání nějaké jednoduché, monotónní práce + poslech hudby či audioknihy, s tím problém nemám. Avšak, kdybych se měl při zapnuté televizi (případně ve chvíli, kdy druhá osoba hovoří) věnovat jakékoli činnosti vyžadující soustředění (četba, psaní článku, přepisování básně aj.), nestál by výsledek (pakliže by vůbec nějaký byl) ani za zlámanou grešli. Nebo udržet v mysli vícero důležitých záležitostí, to mi občas také působí nemalé potíže. Mimochodem, právě problém s koncentrací na více věcí naráz je důvodem, proč si nejsem zcela jist, zda se kdy naučím vařit. Hlídat, co se děje na dvou - třech plotnách? Párkrát jsem zkoušel. Horor.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Tolik tedy otevřená zpověď jednoho trochu jiného muže. Jestli se domníváte, že jsem toho o sobě prozradil příliš, nezazlívejte mi to. Přeji vám všem, ať už se cítíte jakkoli a identifikujete s čímkoli, do života jen to nejlepší.</span></p>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-71985441530406395112020-09-28T07:12:00.000+02:002020-09-28T07:12:15.264+02:00Sbohem, město...<div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">V jakémsi městě,<br />na velkém náměstí,<br />dav lidí na autobus čeká<br />a s nimi i já.<br />Vůz přijíždí,<br />já však<br />na poslední chvíli<br />řeknu si, že nenastoupím.<br />Nechávám vůz vozem,<br />lidi lidmi<br />a sám<br />na cestu se dám<br />strmě stoupající<br />hlavní ulicí.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Za posledním domem</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">míjím park.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Zleva na hlavní třídu</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">ústí několik menších cest.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Potom již</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">vítá mě hluboký les.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">V něm,</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">těsně pod kopce vrcholem,</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">blízko konečné stanice</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">s poněkud divným názvem Radnice,</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">stojí malá kaple.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Stavba šedá, omšelá,</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">hlavní brána dřevěná</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">zamčená</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">a dokola</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">jen tichý hvozd.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">Zde končím svoji pouť</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">já, osamělý host.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: arial;">(sen, 28. 9. 2020)</span></div>Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2037179678178446714.post-31640262103290596002020-08-23T18:29:00.000+02:002020-08-23T18:29:09.807+02:00Pomalé kroky<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Pomalé kroky,</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">jeden - druhý,</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">po cestě v aleji,</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">pod nohama křupou</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">kamínky.</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Vítr větvičkami, stébly hýbá,</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">mě, osamělého chodce,</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">po rukou hladí,</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">duši zlehka líbá.</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Pomalé kroky,</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">jeden - druhý...</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Před chvílí v hlavě těžké mraky,</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">vířily v ní divné</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">myšlenky.</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">A teď zas</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">začínám se usmívat,</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">na každém kroku</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">všímám si prostých krás.</span><br />
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHCjrN3FBV8IcJo3L_9YudKlKmoFBDVCEI5LuuBriKqlmS_BSsjrRait8WWCYgpS55NcEk0zi8pbMqO8JuVF422qc2FnivxmStjSYoT9oRH1VCaS2MFAho-VMMI4zVcFP9CL3Vd44ho2bM/s1600/DSCN8518.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHCjrN3FBV8IcJo3L_9YudKlKmoFBDVCEI5LuuBriKqlmS_BSsjrRait8WWCYgpS55NcEk0zi8pbMqO8JuVF422qc2FnivxmStjSYoT9oRH1VCaS2MFAho-VMMI4zVcFP9CL3Vd44ho2bM/s320/DSCN8518.JPG" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br /></span></div>
Woÿtahttp://www.blogger.com/profile/17281453313989753959noreply@blogger.com0