(báseň z mé včerejší odpolední vycházky)
Za větrnou pustinou
obzory jsou zamžené.
Poslední, co uvidíš:
háje zlatě zbarvené.
Přes úvozy, kopce,
všechna pole širá
pan Podzim svůj mlžný
závoj rozestírá.
Zlaté slunce podzimní
k západu se schyluje,
rudou záři, sivý stín
do stromoví maluje.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Milenci - černovlasý mladík ruku v ruce s blindýnkou - mě za jasného večera předbíhají ve stráni, zatímco já se vleču vzhůru krokem pomalým ... -
V jarním deštíku pod modrým paraplíčkem na chvíli se městu vzdaluji. K domům zády, odcházím do polí úvozem, kde rozkvétají trnky, kde se bř... -
Dotknout se vln, jež vítr žene. Dotknout se vln, v nichž oblaka se odráží, či jen fotografií je zachytit... Tisknu spoušť. Pak dále musím jí...
Žádné komentáře:
Okomentovat