Před rokem, někdy zkraje ledna, jsem se na Facebooku dozvěděl o existenci akce zvané Kýchání do sazí. Zajímalo mě, "odkud vítr vane". Dočetl jsem se, že jde o hudebně-poetický večer, kde svá díla prezentuje skupina polabských básníků. A že se koná v pátek 11. 1. v nymburském baru U Strejčka. Toužil jsem tam jít, ale mělo to háček: po skončení akce bych se neměl jak dostat zpátky do Benátek (o tom víkendu jsem měl být doma s mámou). Takže smůla.
Nenechal jsem se však odradit. Když už jsem se nemohl na večer dostavit, aspoň jsem chtěl být členem zmíněné skupiny. Našel jsem si jejich internetové stránky a poslal sem svůj stručný životopis spolu s několika básněmi.
Rok se s rokem sešel - a tu mi jeden z pořadatelů (zároveň hlavních představitelů skupiny) napsal, jestli bych nechtěl na letošním ročníku Kýchání do sazí vystupovat. Nadšeně jsem jeho nabídku přijal. K mému štěstí, tentokrát akce připadala na pátek, kdy jsem měl být s tátou na vesnici u Nymburka.
Ten můj "den D" byl včera. S tátou jsem se domluvil, že mě vysadí na kraji Nymburka a moje zavazadla odveze k sobě domů. On sám se, bohužel, mého čtení účastnit z jistých důvodů nemohl.
Nevadí.
Rozloučili jsme se. On odjel a já, protože jsem měl času habaděj, jsem se vydal na příjemnou podvečerní procházku k Labi, proti proudu k nasvíceným zbytkům středověkého opevnění... a pak už pomalu vstříc zmíněnému baru U Strejčka.
 |
 |
Kdo jste tam včera nebyli, přišli jste o vskutku neopakovatelný zážitek. Své verše, případně krátké prózy, přednášelo osm autorů. Někteří (jako třeba já) sami, jiní s hudebním doprovodem. Celý večer dvěma písněmi zahájil (a také krásným koncertem ukončil) písničkář Radek Čihák. Než jsem (jako první z básníků) šel na pódium, zahrál mi moji nejmilejší - Krásnou paní.
Doopravdy jsem si ten večer užil. Atmosféra byla přímo kouzelná. Určitě bych si to rád napřesrok zopakoval. Snad se mi příště poštěstí, že přijde i někdo z mých blízkých.
