Ovce

Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.

Kráčí nad hlavou
modrou dálavou.
Vidí pole, křoví.
Kampak táhnou? Kdo ví?

Nekonečnou cestou
přes louku i město,
přes řeku i bor
míří za obzor.

Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.

Z košatého stromu
u malého domu
zazpívá jim pták.
Jdou si jenom tak.

Sledují nás tiše
z té nebeské výše,
celý dlouhý čas
pozorují nás.

Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.

Ranní mráz

Vzduchem krouží havrani.

Koruny jsou plné jíní,

bělají se jako sníh.

Ranní mráz se ještě činí.

Bíle svítí stromoví:

břízy, lípy, topoly.

Pomalu, jen pomalu

mlha stoupá z údolí.

Ze všech stromů prší,

sílí slunce zář,

paprsky teplými

hladí moji tvář.

Jinovatka taje,

mlhy ustupují.

Po blankytu nebe

bílé šmouhy plují.