Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Kráčí nad hlavou
modrou dálavou.
Vidí pole, křoví.
Kampak táhnou? Kdo ví?
Nekonečnou cestou
přes louku i město,
přes řeku i bor
míří za obzor.
Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Z košatého stromu
u malého domu
zazpívá jim pták.
Jdou si jenom tak.
Sledují nás tiše
z té nebeské výše,
celý dlouhý čas
pozorují nás.
Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Uplynulý víkend jsem strávil u svých prarodičů na jihu Čech, v Trhových Svinech. Upřímně, už jsem přestával doufat, že se sem, do malebného... -
Před rokem, někdy zkraje ledna, jsem se na Facebooku dozvěděl o existenci akce zvané Kýchání do sazí. Zajímalo mě, "odkud vítr vane... -
V jarním deštíku pod modrým paraplíčkem na chvíli se městu vzdaluji. K domům zády, odcházím do polí úvozem, kde rozkvétají trnky, kde se bř...
To jsou verše, které pohladí Duši a připomenou, že z té nebeské výše ty starosti naše třeba tak zlé nejsou... Děkuji :) Jana
OdpovědětVymazat