Spatřil jsem duhu.
Divukrásná byla,
nad polem zeleným
barvami zazářila.
Hnal jsem se za ní
jak pošetilý!
Zhasla mi zakrátko,
v pouhé chvíli.
Ty pestrý přelude!
Se sluncem stvořil tě déšť.
Kdo běží za tebou,
tomu se rozplyneš.
"Prodli, okamžiku!
Aspoň chvíli stůj ..."
Zbožné přání.
Duhový přízrak můj
nepočkal chvilku ani.
(10. 3. 2019)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Rezavě hnědé a žluté listí zaválo všechny stráně i cesty. Zdá se svítit tak, až přechází ti zrak; září jak zlato a měď. B...
-
V jarním deštíku pod modrým paraplíčkem na chvíli se městu vzdaluji. K domům zády, odcházím do polí úvozem, kde rozkvétají trnky, kde se bř... -
Leckdo nás autisty považuje za bytosti, kterým jsou city a empatie naprosto cizí. Sice tuším, co lidi k podobným domněnkám vede, ovšem so...
Děkuji Vojto. Každé slovo, každé písmenko hladí Duši... A dodává víru a odvahu věřit na Zázraky a zahání chmury.
OdpovědětVymazat