Spatřil jsem duhu.
Divukrásná byla,
nad polem zeleným
barvami zazářila.
Hnal jsem se za ní
jak pošetilý!
Zhasla mi zakrátko,
v pouhé chvíli.
Ty pestrý přelude!
Se sluncem stvořil tě déšť.
Kdo běží za tebou,
tomu se rozplyneš.
"Prodli, okamžiku!
Aspoň chvíli stůj ..."
Zbožné přání.
Duhový přízrak můj
nepočkal chvilku ani.
(10. 3. 2019)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Chodím po písku pláží dokola obklopených lesem. Borovice, břízy, vrby, někde topoly, za nimi se lehce vlní hladina zelených tůní, houpe se v...
-
Ve vysoké trávě na slunečném vrchu jsem prošlapal nepatrnou pěšinku. Kdopak mě tady nad městem sledoval? Kdo o mně ví? Z lidí nikdo. Snad j...
-
Jedno malé životní ohlédnutí. Ještě ve dvaceti jsem nebyl vůbec ochoten připustit, že jsem jiný než ostatní. Nicméně, kvůli různým těžkos...
Děkuji Vojto. Každé slovo, každé písmenko hladí Duši... A dodává víru a odvahu věřit na Zázraky a zahání chmury.
OdpovědětVymazat