Spatřil jsem duhu.
Divukrásná byla,
nad polem zeleným
barvami zazářila.
Hnal jsem se za ní
jak pošetilý!
Zhasla mi zakrátko,
v pouhé chvíli.
Ty pestrý přelude!
Se sluncem stvořil tě déšť.
Kdo běží za tebou,
tomu se rozplyneš.
"Prodli, okamžiku!
Aspoň chvíli stůj ..."
Zbožné přání.
Duhový přízrak můj
nepočkal chvilku ani.
(10. 3. 2019)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Ve vysoké trávě na slunečném vrchu jsem prošlapal nepatrnou pěšinku. Kdopak mě tady nad městem sledoval? Kdo o mně ví? Z lidí nikdo. Snad j... -
Stal jsem se malířem, barvitě ztvárňujícím krajiny a zátiší, který však odhodil paletu, rozlámal štětec a za svůj nástroj jediný pojal obyče...
-
V jarním deštíku pod modrým paraplíčkem na chvíli se městu vzdaluji. K domům zády, odcházím do polí úvozem, kde rozkvétají trnky, kde se bř...
Děkuji Vojto. Každé slovo, každé písmenko hladí Duši... A dodává víru a odvahu věřit na Zázraky a zahání chmury.
OdpovědětVymazat