Byl jsem pověřen, abych v supermarketu v dolní části mého domovského města koupil řepkový olej. Jelikož byl právě o třetinu levnější, měl jsem ho domů přinést pět lahví.
"Nezapomeň použít kartu a vzít si bod," klade mi mamka na srdce.
"Dobře," říkám na to já. Vím, že body sbírá. Že jeden bod dostanu za nákup v hodnotě 200 korun. Vím, kde mám zmíněný olej hledat. A kartu použít taky zvládnu. Úkol zní naprosto jasně a jednoduše.
Malou oklikou kolem tůní, fabriky a jiného obchodu jsem došel na místo. Zatím se zdá všechno v pořádku.
Přijdu k nákupním vozíkům, chci si jeden vzít. Vidím, že v jedné řadě zbývá poslední. Než do něj ale vložím minci, zarazím se.
Je přivázaný řetězem.
Udělám pár kroků ke druhé řadě, vlevo, blíže ke zdi. Na chvilku zadoufám, že tady už budu mít štěstí. Než si všimnu, že tahle řada košů je pro jistotu řetězem svázaná celá a na řetěze je dokonce zámek.
"To je snad blbej fór," řeknu si s neskrývaným podivem.
"To asi udělal sekuriťák, aby vevnitř nebylo moc lidí," zaslechnu nějakou starší paní.
Můžu se divit, ale to je tak vše. Nic naplat.
Stále ještě celkem klidný jdu dovnitř a beru si do ruky menší košík. Bez zaváhání projdu obchodem až ke krabicím s olejem. Naskládám pět lahví do koše, mířím k pokladnám. Jedna se právě zavírá. Mlčky se odebírám na konec dlouhé fronty u jiné. No co, tak si počkám. Žádný spěch.
Pomalu postupuji blíž a blíž. V duchu se musím pousmát, když na okamžik pohlédnu nahoru. Nápis na žluté ceduli hlásá něco ve smyslu: NEČEKEJTE VE FRONTĚ DÉLE NEŽ 5 MINUT. Jasně...
Přede mnou poslední dva nebo tři lidé. Konečně se na páse uvolnilo místo pro můj nákup.
A teď nastala ta chvíle.
Chvíle, kdy bylo třeba zvládnout čtyři věci naráz. Odnést teď už prázdný košík. Vytáhnout z batohu tašku, abych mohl zboží rovnou odebrat. Připravit si klubovou kartu. Nezapomenout na to, abych pokladní požádal o bod.
Většina "normálních" žen prý více úkonů najednou zvládá. Já jako muž - a navíc autista - bohužel ne. Košík jsem odnesl, tašku nachystal, myšlenku na bod udržel, avšak na kartu jsem dočista zapomněl. Aby ne, když mi část pozornosti bral ruch okolí, zejména pak dáma za kasou, jež si stěžovala, že musí zaučovat novou kolegyni.
K tomu jsem se nakonec dozvěděl, že na bod nemám nárok. Pokladní mi z jakéhosi důvodu musela nákup rozdělit, namarkovat zvlášť čtyři lahve a zvlášť pátou. Čili mou misi lze za úspěšnou považovat jen částečně.
Ne, pochválen jsem vskutku nebyl.
Ale když nejde o život...
