Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Kráčí nad hlavou
modrou dálavou.
Vidí pole, křoví.
Kampak táhnou? Kdo ví?
Nekonečnou cestou
přes louku i město,
přes řeku i bor
míří za obzor.
Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Z košatého stromu
u malého domu
zazpívá jim pták.
Jdou si jenom tak.
Sledují nás tiše
z té nebeské výše,
celý dlouhý čas
pozorují nás.
Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Nedávno přišla mojí mami e-mailem pozvánka na akci zvanou Čtení na faře. Konat se mělo dnes od 11:30 na faře poblíž benáteckého kostela sv....
-
Již dlouho se mi nepřihodilo, abych se někde ztratil. Nu, dnes se tak stalo. A co nejhůř, potkalo mě to v místech, o nichž jsem byl skálop... -
"Co děláš, když jsi smutný?" Tento dotaz, položený loni v září jistou dámou z obecenstva v Divadle Kampa, mě vážně přivedl do r...
To jsou verše, které pohladí Duši a připomenou, že z té nebeské výše ty starosti naše třeba tak zlé nejsou... Děkuji :) Jana
OdpovědětVymazat