Prší noc a den,
prší na trávu, na šeříky,
prší do růžových tulipánů,
vše živé k nebi volá: "Díky!"
Prší, kapky pleskají,
tvoří se kruhy na loužích.
Děkuji, že ten suchý čas
krajinu víc už nesouží.
Jaká je to symfonie!
Hlásky pěvců v jarním dešti
jasnými tóny sdělují
jediné: "Nám prší štěstí."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Ve vysoké trávě na slunečném vrchu jsem prošlapal nepatrnou pěšinku. Kdopak mě tady nad městem sledoval? Kdo o mně ví? Z lidí nikdo. Snad j... -
Stal jsem se malířem, barvitě ztvárňujícím krajiny a zátiší, který však odhodil paletu, rozlámal štětec a za svůj nástroj jediný pojal obyče...
-
V jarním deštíku pod modrým paraplíčkem na chvíli se městu vzdaluji. K domům zády, odcházím do polí úvozem, kde rozkvétají trnky, kde se bř...
Žádné komentáře:
Okomentovat