Pod lesem zlátne obilí,
u cesty kvete mák.
Na nekonečném blankytu
dnes není ani mrak.
Při zemi krouží motýli.
Přes louku za řekou
domů se vydávám,
na cestu dalekou.
Sám mezi hvozdíky,
kopretinami,
kvítím, které hraje
všemi barvami.
Slyším tu skřivánky
a cvrčků na tisíc.
Vítr mi hladí tvář.
Co bych si měl přát víc?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Nedávno přišla mojí mami e-mailem pozvánka na akci zvanou Čtení na faře. Konat se mělo dnes od 11:30 na faře poblíž benáteckého kostela sv....
-
V jakémsi městě, na velkém náměstí, dav lidí na autobus čeká a s nimi i já. Vůz přijíždí, já však na poslední chvíli řeknu si, že nenastoupí...
-
Již dlouho se mi nepřihodilo, abych se někde ztratil. Nu, dnes se tak stalo. A co nejhůř, potkalo mě to v místech, o nichž jsem byl skálop...
Žádné komentáře:
Okomentovat