Zákaz sdružování.
Zákaz volného pohybu.
Izolace.
Slova, která jsou vinou šíření koronaviru pro celou českou zem aktuální.
Rozhodně nechci nastalou situaci bagatelizovat. Chápu, že většina lidí má strach. Já osobně jsem však žádné panice nepodlehl. Suma sumárum, výše uvedená opatření se mě dotkla minimálně.
Zákaz sdružování: na žádnou kulturní akci (koncert, výstavu ani divadelní představení) jsem se nechystal. Maličko se mě dotklo uzavření restaurací a kaváren, ale chápu. Se svými přáteli se můžu sejít kdykoli, až výjimečný stav pomine. Jistě není všem dnům konec.
Zákaz volného pohybu: na svoje dlouhé procházky do přírody pořád ještě chodit můžu, to mi naštěstí vláda nezakázala. Cesty do práce jsou povolené ... což se mě ovšem jaksi netýká, když nikde zaměstnaný nejsem. Na nákupy může chodit jen jeden z rodiny. S mámou jsme se domluvili, že si je vezme na starost ona. Bez problému. Jen nad mými cestami k příbuzným visí otazník...
Izolace: tady není příliš co řešit. Vždyť jsem celý život téměř odstřižený od okolního světa. Navazování kontaktů s jinými lidmi nikdy nebyla moje silná stránka. Když je teď doporučeno styky s okolím omezit, dalo by se s trochou nadsázky říct, že jsem v tomto směru "za vodou". Strachem ze samoty vskutku netrpím. Naopak mi často je samotnému nejlépe. Holt mi místo lidí budou dělat společnost knížky, dobrá muzika, na procházkách pak stromy, ptáci a první jarní kvítky. Bude to pro mě v podstatě stejné jako dosud.
Karanténa? Celkem vzato, u mě žádná velká změna.
Přeji vám všem hezký den. A pokud je to aspoň trochu možné, dost klidu a pohody.
