Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Kráčí nad hlavou
modrou dálavou.
Vidí pole, křoví.
Kampak táhnou? Kdo ví?
Nekonečnou cestou
přes louku i město,
přes řeku i bor
míří za obzor.
Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Z košatého stromu
u malého domu
zazpívá jim pták.
Jdou si jenom tak.
Sledují nás tiše
z té nebeské výše,
celý dlouhý čas
pozorují nás.
Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
neděle 24. února 2019
sobota 16. února 2019
Ranní mráz
Vzduchem krouží havrani.
Koruny jsou plné jíní,
bělají se jako sníh.
Ranní mráz se ještě činí.
Bíle svítí stromoví:
břízy, lípy, topoly.
Pomalu, jen pomalu
mlha stoupá z údolí.
Ze všech stromů prší,
sílí slunce zář,
paprsky teplými
hladí moji tvář.
Jinovatka taje,
mlhy ustupují.
Po blankytu nebe
bílé šmouhy plují.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
-
Minulý týden jsem s tátou zavítal do jižních Čech. Vzhledem k vysokým teplotám (stoupajícím vysoko nad třicet stupňů) nemohla až do čtvrt... -
Uvědomuji si, že s tímhle článkem přicházím trošku pozdě, ale nic naplat. Na úvod bych se s vámi rád podělil o jednu ze svých nejstarších... -
Chodím po písku pláží dokola obklopených lesem. Borovice, břízy, vrby, někde topoly, za nimi se lehce vlní hladina zelených tůní, houpe se v...