těm zvonkům na stráni, v lese?
Odešel tiše,
a tak nic nedovíme se.
Vysvitlo slunce.
Větve jen slabě šumí.
Ztraceným slovům deště
sotva kdo porozumí.
(19. 7. 2019)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Můj les se proměnil. (Troufám si ho označit za svůj, neboť není skoro ani jediný den, kdy bych do tohoto malého ráje v podzámčí nezavítal.)...
-
"Co děláš, když jsi smutný?" Tento dotaz, položený loni v září jistou dámou z obecenstva v Divadle Kampa, mě vážně přivedl do r...
-
Musím se v duchu smát, když mě na ulici nějaké kolemjdoucí děcko počastuje slovem "pán". Jasně, při mojí téměř dvoumetrové výšce ...
Žádné komentáře:
Okomentovat