těm zvonkům na stráni, v lese?
Odešel tiše,
a tak nic nedovíme se.
Vysvitlo slunce.
Větve jen slabě šumí.
Ztraceným slovům deště
sotva kdo porozumí.
(19. 7. 2019)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Ve vysoké trávě na slunečném vrchu jsem prošlapal nepatrnou pěšinku. Kdopak mě tady nad městem sledoval? Kdo o mně ví? Z lidí nikdo. Snad j... -
Stal jsem se malířem, barvitě ztvárňujícím krajiny a zátiší, který však odhodil paletu, rozlámal štětec a za svůj nástroj jediný pojal obyče...
-
V jarním deštíku pod modrým paraplíčkem na chvíli se městu vzdaluji. K domům zády, odcházím do polí úvozem, kde rozkvétají trnky, kde se bř...
Žádné komentáře:
Okomentovat