"Únor bílý -
pole sílí,"
zní stará pranostika.
Už zas padlý sníh
leží na pláních,
a tak si nenaříkám.
Mám zimu rád,
jak račte znát,
zaváté cesty, mráz.
Zem odpočívá, tiše spí.
Jen vítr větvím vypráví
a zvolna plyne čas.
Perokresba korun holých,
bílo na střechách i v polích:
čaruj, Zimo, kouzli jen!
Za měsíc, až jaro přijde,
vzpomínka po tobě zbyde,
divukrásná jako sen.
(7. 2. 2021)
pondělí 8. února 2021
Zimní romance
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
-
Padá noc, padá voda z nebe. Padající vláhou se každý kámen dlažební na zámeckém nádvoří v tiché době večerní perleťově blýská. Socha ...
-
Uvědomuji si, že s tímhle článkem přicházím trošku pozdě, ale nic naplat. Na úvod bych se s vámi rád podělil o jednu ze svých nejstarších...
-
Je v lese zahrádka, modrá tůň a skála, na bílém kameni stojí malý dům. Tak tiché stavení … Na střeše roste tráva. Z korun se ozývá p...