"Únor bílý -
pole sílí,"
zní stará pranostika.
Už zas padlý sníh
leží na pláních,
a tak si nenaříkám.
Mám zimu rád,
jak račte znát,
zaváté cesty, mráz.
Zem odpočívá, tiše spí.
Jen vítr větvím vypráví
a zvolna plyne čas.
Perokresba korun holých,
bílo na střechách i v polích:
čaruj, Zimo, kouzli jen!
Za měsíc, až jaro přijde,
vzpomínka po tobě zbyde,
divukrásná jako sen.
(7. 2. 2021)
pondělí 8. února 2021
Zimní romance
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
V jarním deštíku pod modrým paraplíčkem na chvíli se městu vzdaluji. K domům zády, odcházím do polí úvozem, kde rozkvétají trnky, kde se bř...
-
Mlha v údolí se rozpouští. Loudám se slunečným letním ránem, rozhlížím se do všech stran. Včera zapršelo, dnešní svítání se schovávalo v še...
-
Mám rozsvícenou lampu v temném pokoji, mám všude po bytě na desítky knih, básníků z krajin rozličných. Jsem asi posedlý. Mám na stole notes ...


Žádné komentáře:
Okomentovat