Trnky

 Tam, kde se do lesa vchází,

pár bíle rozkvetlých stromů stojí,

pár trnek a planých jabloní.

Po bílém kvítí vítr zavoní.

Kráčím pěšinkou v prosluněném háji,

písničky ptačí se z korun ozývají.

Jdu hlouběji, kde lesní pěšina

v trávě se zvolna ztrácet začíná.

Aniž bych kamkoli příliš spěchal,

záhy jsem dědinu za zády nechal.

Pode mnou z trávy je koberec zelený.

Tu spatřím trnky jak bělostné zjevení,

něžné a půvabné jak lesní víly.

Své oči nemohu odtrhnout chvíli.

Pak ale přece jdu, cesta vede dál,

vzpomínku krásnou však vítr neodvál.

(Jiřice, 21. 4. 2021)