Pírko

Páteční odpoledne

na pěšině kolem tůně,

podmračený čas.

Okolo kvetou

bělostné i fialové

hluchavky.

Jinde zas na zem

spadala bílá okvětí

z planých stromů.

Mezi nimi

nacházím bílé pírko.

Zvedám ho,

beru do dlaně,

s sebou odnáším.

Někde ho zanechám.

Kdo ví,

třeba ho vítr odvane,

třeba ho vítr odnese,

možná však zůstane

a lidská ruka dotkne se …

Možná ho najde dítě,

dušička veselá.

Možná však někdo ztrápený

uzří v něm kousek perutě

dobrého anděla.

(3. 5. 2019)

Dešťová óda

Prší noc a den,
prší na trávu, na šeříky,
prší do růžových tulipánů,
vše živé k nebi volá: "Díky!"

Prší, kapky pleskají,
tvoří se kruhy na loužích.
Děkuji, že ten suchý čas
krajinu víc už nesouží.

Jaká je to symfonie!
Hlásky pěvců v jarním dešti
jasnými tóny sdělují
jediné: "Nám prší štěstí."

Modlitba za vodu

Smím prosit?

Smím prosit, nebe,

aby kapky na zem padly,

aby květy neuvadly?

Smím prosit

o šedivé setmění,

o deštivou chladnou noc

a deštěm provoněné ráno?

O vodu, o pomoc?

Ano?

Se mnou

celý kraj,

tráva, stromy, ptáci

k nebi se pokorně

obrací.