Stmívání

Mezi stromy se prohání chladný vítr. Chvíli v korunách hučí jako příboj, jako moře, jež doráží na útesy. Chvíli lomcuje štíhlými kmeny bříz, borovic a mladých dubů, až to v nich vrže a skřípe. Až se zdá, že každý z těch stromů pláče a naříká.

Potom jen lehký vánek větvím cosi našeptává. Zapípá pár ptáčků.

Poslední minuty do západu slunce. Někde za hájem zlátne obzor.

Jsem ještě hluboko v lese. Šlapu po drobných kamíncích, někdy blátem, někdy po stěží patrných trsech trávy, chvílemi po mechu. Míjím louže, malá kalná zrcátka pro večerní nebe.

Krajina temní, stínů přibývá. Zlatá záře na obzoru hasne. Mezi větvemi na mě shlíží měsíc.

Pověz mi, Noci: kdo s koho?

Svižným krokem, odříkávaje nahlas modlitbu, opouštím náruč lesa. Les je mým nejlepším přítelem, noční temno však jeho tvář změní k nepoznání. Kde je důvěrně známá cesta, mohl bys už jen hádat.

(1. 2. 2023)

Večerní ztišení

Mám rozsvícenou lampu v temném pokoji,
mám všude po bytě na desítky knih,
básníků z krajin rozličných.

Jsem asi posedlý.

Mám na stole notes a v chladné ruce pero,
mám hlavu myšlenkami věčně přeplněnou.
Teď ale ztišen, sám
večerní tóny poslouchám.

Jsem touto chvílí.

Mám štěstí, že tu mohu býti;
mám právě tolik, kolik stačí k žití.

Jsem Ti vděčný.

Mám na tváři úsměv,
i když tu není zhola nic,
čemu bych se mohl smát,
chechtat z plných plic.

Jsem šílený?

Mám na stole lampu,
mám před sebou svatý obrázek,
mám v bytě ticho a tmu.

Jsem.

To slovo splyne s tichem.
Víc neřeknu.

Sváteční pouť

I.

Zelené pole končí
řadou pestrobarevných stromů.
Dál je jen sráz
a výhled na podzimní háje
pod modrým svátečním nebem.

II.

Šumí splav.
Kamenitá stezka je zavátá listím
a na balvanu u ní spousta peří.
Už nezazpíváš, ptáčku...

III.

Jako bych se díval
do pokladnice plné zlata.
Těchto mincí po zemi rozsypaných
můžeš si vzít,
kolik se jen do všech kapes vejde.
Zkus jimi ale platit -
a budeš každému jen pro smích.

IV.

Slunce zapadlo.
Večerní lehké mlhy a stíny
objímají
tichou louku.

(Složeno 28. října cestou kolem Jizery z Benátek do Horek, poslední část pak na louce mezi Horkami a obcí Brodce.)