pondělí 27. dubna 2020

Roklina


Podmračeno,
a přece,
jak si jdu roklinou,
zeleně září
koberec z trávy a býlí
na strmých stráních.

Míjím
bílé, žluté, fialové kvítí,
malou chvíli
listů se dotýkám,
stromy po kůře hladím
a ony mne
po duši.
Žádný lidský hlas –
jen ptačí melodie
doléhají
do uší.

Kolem skály
z lesa vyjdu ven.
Kukačka volá na mě zdáli,
skřivánky slyším
a cvrčky schované v trávě.
Slunce, to z mraků vyšlo právě,
chvíli mě bude hřát
a svítit
do mých
zad.

(25. 4. 2020)


Žádné komentáře:

Okomentovat