Tento týden se u nás všechno "točilo" kolem dvou výstav.
V prvé řadě bych rád zmínil tu, kterou jsme já a moje máma zhlédli včera v pražské galerii Villa Pellé. V jedné chvíli jsme si mysleli, že se tam ani nedostaneme (neboť jsem řádně nenastudoval trasu, kudy přesně se tam ze stanice metra Hradčanská dojde). S pomocí jedné laskavé paní, již moje máti poprosila o radu, jsme ale vytčeného cíle dosáhli.
A věru že bylo nač se dívat. V útrobách oné krásné budovy totiž až do této neděle (12. 11.) vystavuje svá díla známý umělec Pavel Opočenský. Nejde však o sochy, jak by se leckdo mohl domnívat, nýbrž o kresby. Barvami hýřící abstraktní obrazy mne přímo uchvátily. Některé připomínaly stvoření a stroje z jiných světů, jindy bych zase odpřisáhl, že vidím nějaké cizokrajné květy či mořské živočichy. Nu, ať to dle umělcova záměru mělo být cokoli, smekám.
Druhou akcí je Salón mladoboleslavských výtvarníků. Začíná právě dnes a potrvá do 10. prosince. Pro mne osobně má Salón důležitost o něco větší. Jde totiž o první výstavu, kde moje dílka může vidět širší veřejnost (ne pouze návštěvníci Domova jako dosud).
Ač jsem si nejdřív nebyl jist, zda budu vůbec připuštěn (bydlím mimo Boleslav), podal jsem někdy koncem srpna přihlášku. Přijali mě. Dva měsíce utekly jako voda a já (na poslední chvíli) začal společně s mámou řešit, které z mých kreseb na výstavu poputují. Nakonec jsme se na čtrnácti dílech usnesli. Den instalace se kvapem blížil a nás čekala ještě spousta práce: vytisknout popisky, napsat nějaké informace o sobě ... Bohudík, všechno jsme stihli.
V úterý odpoledne jsme šli do Sboru českých bratří díla nainstalovat. Panel, na který chceme obrazy umístit, jsme si vybrali. Ale pak ... ouha. Nemáme čím kresby připevnit. A jako by problémů nebylo dost, mamka ještě na některých objevila jakési sotva patrné šmouhy ... Když se konečně vše vyřešilo a obrázky byly na svých místech, někoho napadlo k nim přidat ještě moje básně. Takže jsme večer ještě museli narychlo čtyři vybrat a vytisknout.
Teď už je vše v nejlepším pořádku, kresby i básně nainstalovány. Nezbývá mi než vás na výstavu srdečně pozvat.
Druhou akcí je Salón mladoboleslavských výtvarníků. Začíná právě dnes a potrvá do 10. prosince. Pro mne osobně má Salón důležitost o něco větší. Jde totiž o první výstavu, kde moje dílka může vidět širší veřejnost (ne pouze návštěvníci Domova jako dosud).
Ač jsem si nejdřív nebyl jist, zda budu vůbec připuštěn (bydlím mimo Boleslav), podal jsem někdy koncem srpna přihlášku. Přijali mě. Dva měsíce utekly jako voda a já (na poslední chvíli) začal společně s mámou řešit, které z mých kreseb na výstavu poputují. Nakonec jsme se na čtrnácti dílech usnesli. Den instalace se kvapem blížil a nás čekala ještě spousta práce: vytisknout popisky, napsat nějaké informace o sobě ... Bohudík, všechno jsme stihli.
V úterý odpoledne jsme šli do Sboru českých bratří díla nainstalovat. Panel, na který chceme obrazy umístit, jsme si vybrali. Ale pak ... ouha. Nemáme čím kresby připevnit. A jako by problémů nebylo dost, mamka ještě na některých objevila jakési sotva patrné šmouhy ... Když se konečně vše vyřešilo a obrázky byly na svých místech, někoho napadlo k nim přidat ještě moje básně. Takže jsme večer ještě museli narychlo čtyři vybrat a vytisknout.
Teď už je vše v nejlepším pořádku, kresby i básně nainstalovány. Nezbývá mi než vás na výstavu srdečně pozvat.
Žádné komentáře:
Okomentovat