Pod lesem zlátne obilí,
u cesty kvete mák.
Na nekonečném blankytu
dnes není ani mrak.
Při zemi krouží motýli.
Přes louku za řekou
domů se vydávám,
na cestu dalekou.
Sám mezi hvozdíky,
kopretinami,
kvítím, které hraje
všemi barvami.
Slyším tu skřivánky
a cvrčků na tisíc.
Vítr mi hladí tvář.
Co bych si měl přát víc?
úterý 25. června 2019
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
-
Před rokem, někdy zkraje ledna, jsem se na Facebooku dozvěděl o existenci akce zvané Kýchání do sazí. Zajímalo mě, "odkud vítr vane&qu... -
(záznam snu, 27. 10. 2019) Nemám tušení, kde jsme se tam vzali. Já a máma stojíme na chodbě jakéhosi domu. Vlevo dolů, napravo nahoru v... -
Uvědomuji si, že s tímhle článkem přicházím trošku pozdě, ale nic naplat. Na úvod bych se s vámi rád podělil o jednu ze svých nejstarších...
