Pod lesem zlátne obilí,
u cesty kvete mák.
Na nekonečném blankytu
dnes není ani mrak.
Při zemi krouží motýli.
Přes louku za řekou
domů se vydávám,
na cestu dalekou.
Sám mezi hvozdíky,
kopretinami,
kvítím, které hraje
všemi barvami.
Slyším tu skřivánky
a cvrčků na tisíc.
Vítr mi hladí tvář.
Co bych si měl přát víc?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Minulý týden jsem s tátou zavítal do jižních Čech. Vzhledem k vysokým teplotám (stoupajícím vysoko nad třicet stupňů) nemohla až do čtvrt... -
"Co děláš, když jsi smutný?" Tento dotaz, položený loni v září jistou dámou z obecenstva v Divadle Kampa, mě vážně přivedl do r...
-
Smím prosit? Smím prosit, nebe, aby kapky na zem padly, aby květy neuvadly? Smím prosit o šedivé setmění, o deštivou chladn...
Žádné komentáře:
Okomentovat