Večerní ztišení

Mám rozsvícenou lampu v temném pokoji,
mám všude po bytě na desítky knih,
básníků z krajin rozličných.

Jsem asi posedlý.

Mám na stole notes a v chladné ruce pero,
mám hlavu myšlenkami věčně přeplněnou.
Teď ale ztišen, sám
večerní tóny poslouchám.

Jsem touto chvílí.

Mám štěstí, že tu mohu býti;
mám právě tolik, kolik stačí k žití.

Jsem Ti vděčný.

Mám na tváři úsměv,
i když tu není zhola nic,
čemu bych se mohl smát,
chechtat z plných plic.

Jsem šílený?

Mám na stole lampu,
mám před sebou svatý obrázek,
mám v bytě ticho a tmu.

Jsem.

To slovo splyne s tichem.
Víc neřeknu.