Sbohem, město...

V jakémsi městě,
na velkém náměstí,
dav lidí na autobus čeká
a s nimi i já.
Vůz přijíždí,
já však
na poslední chvíli
řeknu si, že nenastoupím.
Nechávám vůz vozem,
lidi lidmi
a sám
na cestu se dám
strmě stoupající
hlavní ulicí.

Za posledním domem

míjím park.

Zleva na hlavní třídu

ústí několik menších cest.

Potom již

vítá mě hluboký les.

V něm,

těsně pod kopce vrcholem,

blízko konečné stanice

s poněkud divným názvem Radnice,

stojí malá kaple.

Stavba šedá, omšelá,

hlavní brána dřevěná

zamčená

a dokola

jen tichý hvozd.

Zde končím svoji pouť

já, osamělý host.

(sen, 28. 9. 2020)