(báseň z mé včerejší odpolední vycházky)
Za větrnou pustinou
obzory jsou zamžené.
Poslední, co uvidíš:
háje zlatě zbarvené.
Přes úvozy, kopce,
všechna pole širá
pan Podzim svůj mlžný
závoj rozestírá.
Zlaté slunce podzimní
k západu se schyluje,
rudou záři, sivý stín
do stromoví maluje.
pondělí 8. října 2018
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Tam, kde se do lesa vchází, pár bíle rozkvetlých stromů stojí, pár trnek a planých jabloní. Po bílém kvítí vítr zavoní. Kráčím pěšinkou v p...
-
Silnicí, nad níž vítr mocně duje, hučí a třese stromy v zahradách, se sluncem v zádech kráčím od města stále dál. Blátem, vyjetou cestou v k...
-
V úterý 6. 11. jsme já a moje máma po dlouhé době na Signál rádiu, které často posloucháme, zase něco vyhráli. A po čase ještě delším v tom...
Žádné komentáře:
Okomentovat