(báseň z mé včerejší odpolední vycházky)
Za větrnou pustinou
obzory jsou zamžené.
Poslední, co uvidíš:
háje zlatě zbarvené.
Přes úvozy, kopce,
všechna pole širá
pan Podzim svůj mlžný
závoj rozestírá.
Zlaté slunce podzimní
k západu se schyluje,
rudou záři, sivý stín
do stromoví maluje.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
V jarním deštíku pod modrým paraplíčkem na chvíli se městu vzdaluji. K domům zády, odcházím do polí úvozem, kde rozkvétají trnky, kde se bř... -
Mám rozsvícenou lampu v temném pokoji, mám všude po bytě na desítky knih, básníků z krajin rozličných. Jsem asi posedlý. Mám na stole notes ... -
Mezi stromy se prohání chladný vítr. Chvíli v korunách hučí jako příboj, jako moře, jež doráží na útesy. Chvíli lomcuje štíhlými kmeny bříz,...
Žádné komentáře:
Okomentovat