(báseň z mé včerejší odpolední vycházky)
Za větrnou pustinou
obzory jsou zamžené.
Poslední, co uvidíš:
háje zlatě zbarvené.
Přes úvozy, kopce,
všechna pole širá
pan Podzim svůj mlžný
závoj rozestírá.
Zlaté slunce podzimní
k západu se schyluje,
rudou záři, sivý stín
do stromoví maluje.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Rezavě hnědé a žluté listí zaválo všechny stráně i cesty. Zdá se svítit tak, až přechází ti zrak; září jak zlato a měď. B...
-
Jedno malé životní ohlédnutí. Ještě ve dvaceti jsem nebyl vůbec ochoten připustit, že jsem jiný než ostatní. Nicméně, kvůli různým těžkos...
-
Dotknout se vln, jež vítr žene. Dotknout se vln, v nichž oblaka se odráží, či jen fotografií je zachytit... Tisknu spoušť. Pak dále musím jí...
Žádné komentáře:
Okomentovat