Pod lesem zlátne obilí,
u cesty kvete mák.
Na nekonečném blankytu
dnes není ani mrak.
Při zemi krouží motýli.
Přes louku za řekou
domů se vydávám,
na cestu dalekou.
Sám mezi hvozdíky,
kopretinami,
kvítím, které hraje
všemi barvami.
Slyším tu skřivánky
a cvrčků na tisíc.
Vítr mi hladí tvář.
Co bych si měl přát víc?
úterý 25. června 2019
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
-
Mlha v údolí se rozpouští. Loudám se slunečným letním ránem, rozhlížím se do všech stran. Včera zapršelo, dnešní svítání se schovávalo v še... -
V nohách tvé postele sedím a usmívám se, z malého notesu předčítám ti svou báseň. Z dvou hrnečků bílých horká se káva pije. Tváře štěstím z...
-
Rezavě hnědé a žluté listí zaválo všechny stráně i cesty. Zdá se svítit tak, až přechází ti zrak; září jak zlato a měď. B...