"Únor bílý -
pole sílí,"
zní stará pranostika.
Už zas padlý sníh
leží na pláních,
a tak si nenaříkám.
Mám zimu rád,
jak račte znát,
zaváté cesty, mráz.
Zem odpočívá, tiše spí.
Jen vítr větvím vypráví
a zvolna plyne čas.
Perokresba korun holých,
bílo na střechách i v polích:
čaruj, Zimo, kouzli jen!
Za měsíc, až jaro přijde,
vzpomínka po tobě zbyde,
divukrásná jako sen.
(7. 2. 2021)
pondělí 8. února 2021
Zimní romance
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
-
Prší noc a den, prší na trávu, na šeříky, prší do růžových tulipánů, vše živé k nebi volá: "Díky!" Prší, kapky pleskají, tvo...
-
Plachtí či letí s větrem jako šípy - zažloutlé utržené listy v zeleném letním háji. Do zvonků u cesty déšť celé dopoledne bubnoval, ještě te...
-
Celé včerejší dopoledne (a ještě značnou část odpoledne) u nás lilo jako z konve. Na zem dopadaly provazy deště, krajina byla zcela zahalen...

