"Únor bílý -
pole sílí,"
zní stará pranostika.
Už zas padlý sníh
leží na pláních,
a tak si nenaříkám.
Mám zimu rád,
jak račte znát,
zaváté cesty, mráz.
Zem odpočívá, tiše spí.
Jen vítr větvím vypráví
a zvolna plyne čas.
Perokresba korun holých,
bílo na střechách i v polích:
čaruj, Zimo, kouzli jen!
Za měsíc, až jaro přijde,
vzpomínka po tobě zbyde,
divukrásná jako sen.
(7. 2. 2021)
pondělí 8. února 2021
Zimní romance
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Plachtí či letí s větrem jako šípy - zažloutlé utržené listy v zeleném letním háji. Do zvonků u cesty déšť celé dopoledne bubnoval, ještě te...
-
Je čtvrteční odpoledne. Počasí za okny přímo vyzývá k výletu. Vyrážím. Jdu asi pět kilometrů po cyklostezce mezi poli, směrem k malému nádr...
-
Leckdo nás autisty považuje za bytosti, kterým jsou city a empatie naprosto cizí. Sice tuším, co lidi k podobným domněnkám vede, ovšem so...


Žádné komentáře:
Okomentovat