sobota 23. dubna 2022

Herci prominou...

Můj lístek do divadla
dostala známá.
Dobře vím,
že si představení užije.

Než abych seděl v hledišti,
dal jsem přednost jiné podívané.
Herci prominou,
ale
zavolaly na mě dálky,
jarní slunce mě vylákalo ven,
na louku
s rozházenými dukáty pampelišek,
pod bezbřehý blankyt nebe,
k řece,
jež pro nebesa je zrcadlem.

A konečně
i do lesů,
kde větřík lehce houpá větvičky
a nové listy smaragdově září,
na prosluněné paseky,
kde osamělý vysoký smrk
naslouchá ptačím koncertům.

Vůně planých květů,
paprsky sluneční
a chladivé doteky větru
mě vedou rovnou do ráje.

Herci mi jistě prominou,
že namísto jejich slavných her
raději se toulám krajinou.









Žádné komentáře:

Okomentovat