(báseň z mé včerejší odpolední vycházky)
Za větrnou pustinou
obzory jsou zamžené.
Poslední, co uvidíš:
háje zlatě zbarvené.
Přes úvozy, kopce,
všechna pole širá
pan Podzim svůj mlžný
závoj rozestírá.
Zlaté slunce podzimní
k západu se schyluje,
rudou záři, sivý stín
do stromoví maluje.
pondělí 8. října 2018
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
-
Plachtí či letí s větrem jako šípy - zažloutlé utržené listy v zeleném letním háji. Do zvonků u cesty déšť celé dopoledne bubnoval, ještě te... -
Leckdo nás autisty považuje za bytosti, kterým jsou city a empatie naprosto cizí. Sice tuším, co lidi k podobným domněnkám vede, ovšem so...
-
Prší noc a den, prší na trávu, na šeříky, prší do růžových tulipánů, vše živé k nebi volá: "Díky!" Prší, kapky pleskají, tvo...