(báseň z mé včerejší odpolední vycházky)
Za větrnou pustinou
obzory jsou zamžené.
Poslední, co uvidíš:
háje zlatě zbarvené.
Přes úvozy, kopce,
všechna pole širá
pan Podzim svůj mlžný
závoj rozestírá.
Zlaté slunce podzimní
k západu se schyluje,
rudou záři, sivý stín
do stromoví maluje.
pondělí 8. října 2018
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
-
Minulý týden jsem s tátou zavítal do jižních Čech. Vzhledem k vysokým teplotám (stoupajícím vysoko nad třicet stupňů) nemohla až do čtvrt... -
"Co děláš, když jsi smutný?" Tento dotaz, položený loni v září jistou dámou z obecenstva v Divadle Kampa, mě vážně přivedl do r...
-
Spatřil jsem duhu. Divukrásná byla, nad polem zeleným barvami zazářila. Hnal jsem se za ní jak pošetilý! Zhasla mi zakrátko, v pouhé...