Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Kráčí nad hlavou
modrou dálavou.
Vidí pole, křoví.
Kampak táhnou? Kdo ví?
Nekonečnou cestou
přes louku i město,
přes řeku i bor
míří za obzor.
Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Z košatého stromu
u malého domu
zazpívá jim pták.
Jdou si jenom tak.
Sledují nás tiše
z té nebeské výše,
celý dlouhý čas
pozorují nás.
Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
neděle 24. února 2019
sobota 16. února 2019
Ranní mráz
Vzduchem krouží havrani.
Koruny jsou plné jíní,
bělají se jako sníh.
Ranní mráz se ještě činí.
Bíle svítí stromoví:
břízy, lípy, topoly.
Pomalu, jen pomalu
mlha stoupá z údolí.
Ze všech stromů prší,
sílí slunce zář,
paprsky teplými
hladí moji tvář.
Jinovatka taje,
mlhy ustupují.
Po blankytu nebe
bílé šmouhy plují.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
-
Plachtí či letí s větrem jako šípy - zažloutlé utržené listy v zeleném letním háji. Do zvonků u cesty déšť celé dopoledne bubnoval, ještě te... -
Je čtvrteční odpoledne. Počasí za okny přímo vyzývá k výletu. Vyrážím. Jdu asi pět kilometrů po cyklostezce mezi poli, směrem k malému nádr...
-
Leckdo nás autisty považuje za bytosti, kterým jsou city a empatie naprosto cizí. Sice tuším, co lidi k podobným domněnkám vede, ovšem so...
