Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Kráčí nad hlavou
modrou dálavou.
Vidí pole, křoví.
Kampak táhnou? Kdo ví?
Nekonečnou cestou
přes louku i město,
přes řeku i bor
míří za obzor.
Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Z košatého stromu
u malého domu
zazpívá jim pták.
Jdou si jenom tak.
Sledují nás tiše
z té nebeské výše,
celý dlouhý čas
pozorují nás.
Se sluncem v zádech zase jdou
oblačné ovce oblohou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Rezavě hnědé a žluté listí zaválo všechny stráně i cesty. Zdá se svítit tak, až přechází ti zrak; září jak zlato a měď. B...
-
Tam, kde se do lesa vchází, pár bíle rozkvetlých stromů stojí, pár trnek a planých jabloní. Po bílém kvítí vítr zavoní. Kráčím pěšinkou v p... -
Lidé v mém okolí mě často žádají: "Říkej něco!" Ptají se: "Co mi povíš?" Nebo: "Co je nového?" Já ale v...
To jsou verše, které pohladí Duši a připomenou, že z té nebeské výše ty starosti naše třeba tak zlé nejsou... Děkuji :) Jana
OdpovědětVymazat