Páteční odpoledne
na pěšině kolem tůně,
podmračený čas.
Okolo kvetou
bělostné i fialové
hluchavky.
Jinde zas na zem
spadala bílá okvětí
z planých stromů.
Mezi nimi
nacházím bílé pírko.
Zvedám ho,
beru do dlaně,
s sebou odnáším.
Někde ho zanechám.
Kdo ví,
třeba ho vítr odvane,
třeba ho vítr odnese,
možná však zůstane
a lidská ruka dotkne se …
Možná ho najde dítě,
dušička veselá.
Možná však někdo ztrápený
uzří v něm kousek perutě
dobrého anděla.
(3. 5. 2019)
Žádné komentáře:
Okomentovat