neděle 3. května 2020

Jarní romance

Jak dlouho
sem nevkročila lidská noha?
Cestu zarostla tráva,
jež místy sahá po kolena.
Cvrčci, ptáci a vítr v korunách -
nikdo jiný tu není,
nikdo sem nechodí,
leda snad zvířata
z blízkého pole a houští.

Šalvěj tady kvete,
žluté pryskyřníky
a drobné růžové kvítky
na stromech ovocných.

Zapomenutý sad žije
poklidným životem.
Větvoví ve vánku vlaje
se šumem tam a sem.

Odcházím, jak jsem přišel:
po téže pěšině,
která se tiše ztrácí
v zelené houštině.

(2. 5. 2020)






Žádné komentáře:

Okomentovat