Jak dlouho
sem nevkročila lidská noha?
Cestu zarostla tráva,
jež místy sahá po kolena.
Cvrčci, ptáci a vítr v korunách -
nikdo jiný tu není,
nikdo sem nechodí,
leda snad zvířata
z blízkého pole a houští.
Šalvěj tady kvete,
žluté pryskyřníky
a drobné růžové kvítky
na stromech ovocných.
Zapomenutý sad žije
poklidným životem.
Větvoví ve vánku vlaje
se šumem tam a sem.
Odcházím, jak jsem přišel:
po téže pěšině,
která se tiše ztrácí
v zelené houštině.
(2. 5. 2020)
neděle 3. května 2020
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Tam, kde se do lesa vchází, pár bíle rozkvetlých stromů stojí, pár trnek a planých jabloní. Po bílém kvítí vítr zavoní. Kráčím pěšinkou v p...
-
Silnicí, nad níž vítr mocně duje, hučí a třese stromy v zahradách, se sluncem v zádech kráčím od města stále dál. Blátem, vyjetou cestou v k...
-
V úterý 6. 11. jsme já a moje máma po dlouhé době na Signál rádiu, které často posloucháme, zase něco vyhráli. A po čase ještě delším v tom...
Žádné komentáře:
Okomentovat